Bradavice za dob Pobertů (9. kapitola)

19. května 2012 v 10:42 | Tonksová |  Kapitolovky
9. kapitola

Narcissa

Ráno po plese, no spíš v poledne jsem se probudila jako poslední a okamžitě jsem si všimla jak mě mírně nevraživým, no přesněji řečeno závistivým pohledem propichují holky, co byli se mnou na pokoji, na hlas však nic neřekli a když si všimli, že je pozoruji, usmály se, mile mě pozdravily a dělaly jakoby nic. Já však vím, co jim přeletělo přes nos.
Byla to již dlouhá doba, co jsem si to všimla poprvé a již dávno jsem si zvykla. Poprvé mě to mrzelo. Jenomže, ony mě měli rády, jen mi záviděly, že se přátelím s Luciusem a nyní jsem s ním byla na plese.
Kdybych s ním něco měla, přály a zároveň nepřály by mi to zároveň. Moc nevím, proč jsou z něj tak vedle, je sice krásný, celebrita naší koleje, oblíbený, ale zároveň dokáže být k nim tak hnusný a je tak aristokratický, kdybychom nebyli přátelé, kdybych mu neukázala, že se umím bránit a nejsem poslušný pejsek, nebo by to ignoroval, nenáviděla bych ho, ale já jsem z rodiny Blacků, myslím, že především proto se ke mně chová normálně, můžeme být přátelé. No a taky protože, mu umím oponovat a nenechám si od něj nic líbit.
Holkám jsem toto říkala milionkrát, ale ony to nechtěly slyšet. A tak, když se ke mně nyní nahrnuly, vše jsem jim ochotně vypověděla. "Byla to docela zábava. Celý večer jsme tancovali a já se mohla nechat rozmazlovat jako princezna, měla jsem žízeň, Lucius hned šel pro pití, měla jsem hlad Lucius, donesl něco k snědku, myslím, že kdybych se mu zmínila, že bych ráda měla záchod tam, vyčaruje mi kabinku." Tomu jsme se všechny zasmály.
Chtěla jsem si oddychnout, že už to mám za sebou, avšak to by nebyli moje spolubydlící, aby nechtěly podrobnosti a třeba i ty, které sami věděly. "Byl oblečený v novém černém obleku, úžasně jemném na dotyk, své polodlouhé vlasy měl upravené, ostatně jako vždy a tančil skvěle." Holky toužebně vzdechli, tak nyní ho budou mít ještě raději, ale já jim nelhala a rozhodně jsem nechtěla nijak přehánět, Lucius je podle nich dokonalí, už příliš i bez mojí chvály, jenomže tohle všechno byla pravda.
Holky se odmlčely a já toho hned využila a vymluvila se, že půjdu do koupelny se upravit a pak na oběd, ze kterého stihnu snad alespoň desert. V to jsem doufala, ve společenské místnosti se na mě však vrhlo dalších několik dívek, které chtěly novinky, naštěstí se tam, za chvíli objevila i Bellatrix a pomohla mi dostat se pryč.
Když jsme odcházeli, všimla jsem si Luciuse, kterého také obklopovala početná skupinka lidí, především kluků, ale vypadali zabraní do nějaké hry, potichu jsem si pro sebe řekla, že má štěstí, že kluci nejsou takoví drbny.
Na Bellatrix jsem však byla zvědavá, když mi vypověděla, jak skvělé to bylo se Siriusem poblahopřála jsem jí, ovšem zdálo se mi, že vynechala nějakou část. No, když mi to nechtěla říct, nevyptávala jsem se. Ona se mě na Luciuse ani neptala, věděla, že mě nebaví to pořád vykládat a navíc, zcela jistě tušila, že ani není důvod se zajímat, jsme jen přátelé.
"Za dva dny budou Vánoce, už se těším, jenom je škoda, že nebudeme doma." Najednou poznamenala, úplně na jiné téma. "Jo já se taky těším a jsem zvědavá, kdo vyhraje." Bellatrix nevěděla o čem je řeč a tak pozvedla obočí. "No mám s Luciusem jistou sázku, avšak domluvili jsme se, že to nikomu neřekneme, než zjistíme, kdo vyhrál. Jen ti řeknu, že je to o body, skončí to v den Vánoc a já mám jeho tabulku a on mojí, abychom nevěděli do poslední chvíle, kdo vyhrál." Bellatrix se zasmála, "to jsem zvědavá, o co jde."

Sirius

James se probudil první a samozřejmě probudil i mě. Jak jsme se trochu upravili v koupelně, šli jsme se posadit do společenské místnosti, Remuse a Petera jsme nechali spát a potichu jsme rozmlouvali. Náměsíčník, za námi po chvíli přišel a poděkoval mi. Chystal jsem se zeptat za co, ovšem mezitím přišla do místnosti Virginie, objala se s Remusem a dali si polibek.
James se díval překvapeně a já se neovládl, ani nebyl důvod a zavýskl jsem: "No tohle?!" Na to jsme se všichni čtyři zasmáli. Já i James jsme jim pogratulovali. V duchu jsem si, ale řekl tak takhle to nepůjde. To vůbec. Už jsem byl na nohách a vběhl do naší ložnice. "Petere! Okamžitě vstávej. Takhle to být nemůže, to nepůjde, už spát nebudeš, nebo přijdeš o všechny novinky!" Peter se jen zavrtěl a tak jsem z něj stáhl přikrývku. To už se unaveně posadil.
"Co nepůjde Siriusi?" Zatřásl jsem s ním. "Nevíš novinky. Náměsíčník chodí s Virgínií." Červíček zavrtěl hlavou, "gratuluju a kvůli tomu mě budíš?" On to vůbec nechápal. To nejde aby to nevěděl. To je tak skvělá zpráva. No to je jedno, seběhl jsem zase dolů, kde Náměsíčník s Virgínií na klíně rozmlouvali s Jamesem.
"Náměsíčníku, pojď sem na okamžik." Podíval se na mě tak nějak zaraženě, ale přišel. "Copak?" "Náměsíčníku, to je skvělé." Poplácal jsem ho po zádech. Usmíval se od ucha k uchu, dlouho mi nepřipadal tak šťastný. "Kam si tak odběhl?" zeptal se po chvíli. "Musel jsem to říct Peterovi, to musí vědět." Ještě jednou jsem ho poplácal a vrátili jsme se za Jamesem s Virginií. Remusova radost, jako by zaplavila celou místnost, i James najednou jako by úplně zapomněl na to, že netančil s Lily.
A Lily, když přišla z pokoje, přišla až za námi a všechny nás pozdravila, to už bylo co říct, ale to že to udělala s úsměvem na tváři, dokonce i při pohledu na mě a Jamese, to už byl skutečně zázrak. Víc se však s námi nevybavovala, jen ještě poblahopřála, tomu novému páru a zase rychle odešla.
"A to sis Remusi myslel, že…" "Siriusi, pojď se mnou!" Přerušil mě najednou James. "No nic, řeknu ti to pak," Stihl jsem ještě zavolat přes rameno, když mě James táhl pryč. "Co je, co zajímavého mi chceš ukázat?" James se zasmál a mně došlo, že jsem nejspíš zase mohl říct něco, co nebylo potřeba, avšak já za to nemůžu, jsem doma zvyklí tohle dělat.
Domov. Jak jsem rád, že tam nemusím být. Jediné s kým se dalo bavit, jsou moje sestřenky. Tedy hlavně Andromeda, ale tu jsem moc nevídal, byly s ní, podle její rodiny, problémy. Narcissa ji taky měla ráda, ovšem ostatní ji už až tak v lásce neměli. Bellatrix docela taky, byla to její sestra, avšak raději se tvářila, že to tak není. Andromedu to mrzelo, avšak když jsem se zkusil na plese pobavit s Bellatrix na téma mudlové a kouzelníci s mudlovských rodin, zachovala se jinak než bychom se zachovali já nebo Andromeda, ona jimi skutečně opovrhovala.
A Narcissa ta by s námi nejspíš souhlasila, jenže by to před rodinou nepřiznala. A všichni, kdo jsme s ní chodili do školy, jsme o jejím přátelství s kouzelníky z mudlovských rodin mlčeli, ona by pro nás taky mlčela a vlastně jsme se všichni chránili navzájem, kdykoliv někdo z nás něco udělal. Tedy Narcissa a Belatrix a dříve Andromeda chránily hlavně mě, ale přesto, byli jsme si připraveni pomáhat navzájem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama