Květen 2012

Další potomek

26. května 2012 v 9:32 | Tonksová |  Drabble
"Co mám dělat, nejsem připraven na další přírůstky?" stěžoval si Ron Harrymu. "Vždyť taky pocházíš z velké rodiny." "Tohle je, ale jiné. Nechcete si s Ginny jedno vzít, Hermiona říkala, že jich bude víc než jeden, asi každému z rodiny komu půjde, jednoho dám, ačkoli Hermiona si nejspíš bude chtít nechat všechny." Harry pokýval hlavou: "To asi bude, jestli si je, ale Hermiona jistá, že bude mít víc než jedno tak si ho/ji vezmu, bude ho/ji u nás moct vídat a dám ho Ginny jako dárek, pořád mluví o dalším členu rodiny." Ron se usmál, "jo Ginny udělá kotě radost."

Bradavice za dob Pobertů (9. kapitola)

19. května 2012 v 10:42 | Tonksová |  Kapitolovky
9. kapitola

Narcissa

Ráno po plese, no spíš v poledne jsem se probudila jako poslední a okamžitě jsem si všimla jak mě mírně nevraživým, no přesněji řečeno závistivým pohledem propichují holky, co byli se mnou na pokoji, na hlas však nic neřekli a když si všimli, že je pozoruji, usmály se, mile mě pozdravily a dělaly jakoby nic. Já však vím, co jim přeletělo přes nos.
Byla to již dlouhá doba, co jsem si to všimla poprvé a již dávno jsem si zvykla. Poprvé mě to mrzelo. Jenomže, ony mě měli rády, jen mi záviděly, že se přátelím s Luciusem a nyní jsem s ním byla na plese.
Kdybych s ním něco měla, přály a zároveň nepřály by mi to zároveň. Moc nevím, proč jsou z něj tak vedle, je sice krásný, celebrita naší koleje, oblíbený, ale zároveň dokáže být k nim tak hnusný a je tak aristokratický, kdybychom nebyli přátelé, kdybych mu neukázala, že se umím bránit a nejsem poslušný pejsek, nebo by to ignoroval, nenáviděla bych ho, ale já jsem z rodiny Blacků, myslím, že především proto se ke mně chová normálně, můžeme být přátelé. No a taky protože, mu umím oponovat a nenechám si od něj nic líbit.
Holkám jsem toto říkala milionkrát, ale ony to nechtěly slyšet. A tak, když se ke mně nyní nahrnuly, vše jsem jim ochotně vypověděla. "Byla to docela zábava. Celý večer jsme tancovali a já se mohla nechat rozmazlovat jako princezna, měla jsem žízeň, Lucius hned šel pro pití, měla jsem hlad Lucius, donesl něco k snědku, myslím, že kdybych se mu zmínila, že bych ráda měla záchod tam, vyčaruje mi kabinku." Tomu jsme se všechny zasmály.
Chtěla jsem si oddychnout, že už to mám za sebou, avšak to by nebyli moje spolubydlící, aby nechtěly podrobnosti a třeba i ty, které sami věděly. "Byl oblečený v novém černém obleku, úžasně jemném na dotyk, své polodlouhé vlasy měl upravené, ostatně jako vždy a tančil skvěle." Holky toužebně vzdechli, tak nyní ho budou mít ještě raději, ale já jim nelhala a rozhodně jsem nechtěla nijak přehánět, Lucius je podle nich dokonalí, už příliš i bez mojí chvály, jenomže tohle všechno byla pravda.
Holky se odmlčely a já toho hned využila a vymluvila se, že půjdu do koupelny se upravit a pak na oběd, ze kterého stihnu snad alespoň desert. V to jsem doufala, ve společenské místnosti se na mě však vrhlo dalších několik dívek, které chtěly novinky, naštěstí se tam, za chvíli objevila i Bellatrix a pomohla mi dostat se pryč.
Když jsme odcházeli, všimla jsem si Luciuse, kterého také obklopovala početná skupinka lidí, především kluků, ale vypadali zabraní do nějaké hry, potichu jsem si pro sebe řekla, že má štěstí, že kluci nejsou takoví drbny.
Na Bellatrix jsem však byla zvědavá, když mi vypověděla, jak skvělé to bylo se Siriusem poblahopřála jsem jí, ovšem zdálo se mi, že vynechala nějakou část. No, když mi to nechtěla říct, nevyptávala jsem se. Ona se mě na Luciuse ani neptala, věděla, že mě nebaví to pořád vykládat a navíc, zcela jistě tušila, že ani není důvod se zajímat, jsme jen přátelé.
"Za dva dny budou Vánoce, už se těším, jenom je škoda, že nebudeme doma." Najednou poznamenala, úplně na jiné téma. "Jo já se taky těším a jsem zvědavá, kdo vyhraje." Bellatrix nevěděla o čem je řeč a tak pozvedla obočí. "No mám s Luciusem jistou sázku, avšak domluvili jsme se, že to nikomu neřekneme, než zjistíme, kdo vyhrál. Jen ti řeknu, že je to o body, skončí to v den Vánoc a já mám jeho tabulku a on mojí, abychom nevěděli do poslední chvíle, kdo vyhrál." Bellatrix se zasmála, "to jsem zvědavá, o co jde."

Sirius

James se probudil první a samozřejmě probudil i mě. Jak jsme se trochu upravili v koupelně, šli jsme se posadit do společenské místnosti, Remuse a Petera jsme nechali spát a potichu jsme rozmlouvali. Náměsíčník, za námi po chvíli přišel a poděkoval mi. Chystal jsem se zeptat za co, ovšem mezitím přišla do místnosti Virginie, objala se s Remusem a dali si polibek.
James se díval překvapeně a já se neovládl, ani nebyl důvod a zavýskl jsem: "No tohle?!" Na to jsme se všichni čtyři zasmáli. Já i James jsme jim pogratulovali. V duchu jsem si, ale řekl tak takhle to nepůjde. To vůbec. Už jsem byl na nohách a vběhl do naší ložnice. "Petere! Okamžitě vstávej. Takhle to být nemůže, to nepůjde, už spát nebudeš, nebo přijdeš o všechny novinky!" Peter se jen zavrtěl a tak jsem z něj stáhl přikrývku. To už se unaveně posadil.
"Co nepůjde Siriusi?" Zatřásl jsem s ním. "Nevíš novinky. Náměsíčník chodí s Virgínií." Červíček zavrtěl hlavou, "gratuluju a kvůli tomu mě budíš?" On to vůbec nechápal. To nejde aby to nevěděl. To je tak skvělá zpráva. No to je jedno, seběhl jsem zase dolů, kde Náměsíčník s Virgínií na klíně rozmlouvali s Jamesem.
"Náměsíčníku, pojď sem na okamžik." Podíval se na mě tak nějak zaraženě, ale přišel. "Copak?" "Náměsíčníku, to je skvělé." Poplácal jsem ho po zádech. Usmíval se od ucha k uchu, dlouho mi nepřipadal tak šťastný. "Kam si tak odběhl?" zeptal se po chvíli. "Musel jsem to říct Peterovi, to musí vědět." Ještě jednou jsem ho poplácal a vrátili jsme se za Jamesem s Virginií. Remusova radost, jako by zaplavila celou místnost, i James najednou jako by úplně zapomněl na to, že netančil s Lily.
A Lily, když přišla z pokoje, přišla až za námi a všechny nás pozdravila, to už bylo co říct, ale to že to udělala s úsměvem na tváři, dokonce i při pohledu na mě a Jamese, to už byl skutečně zázrak. Víc se však s námi nevybavovala, jen ještě poblahopřála, tomu novému páru a zase rychle odešla.
"A to sis Remusi myslel, že…" "Siriusi, pojď se mnou!" Přerušil mě najednou James. "No nic, řeknu ti to pak," Stihl jsem ještě zavolat přes rameno, když mě James táhl pryč. "Co je, co zajímavého mi chceš ukázat?" James se zasmál a mně došlo, že jsem nejspíš zase mohl říct něco, co nebylo potřeba, avšak já za to nemůžu, jsem doma zvyklí tohle dělat.
Domov. Jak jsem rád, že tam nemusím být. Jediné s kým se dalo bavit, jsou moje sestřenky. Tedy hlavně Andromeda, ale tu jsem moc nevídal, byly s ní, podle její rodiny, problémy. Narcissa ji taky měla ráda, ovšem ostatní ji už až tak v lásce neměli. Bellatrix docela taky, byla to její sestra, avšak raději se tvářila, že to tak není. Andromedu to mrzelo, avšak když jsem se zkusil na plese pobavit s Bellatrix na téma mudlové a kouzelníci s mudlovských rodin, zachovala se jinak než bychom se zachovali já nebo Andromeda, ona jimi skutečně opovrhovala.
A Narcissa ta by s námi nejspíš souhlasila, jenže by to před rodinou nepřiznala. A všichni, kdo jsme s ní chodili do školy, jsme o jejím přátelství s kouzelníky z mudlovských rodin mlčeli, ona by pro nás taky mlčela a vlastně jsme se všichni chránili navzájem, kdykoliv někdo z nás něco udělal. Tedy Narcissa a Belatrix a dříve Andromeda chránily hlavně mě, ale přesto, byli jsme si připraveni pomáhat navzájem.

Bradavice za dob Pobertů (8. kapitola)

15. května 2012 v 19:14 | Tonksová |  Kapitolovky
8. kapitola

Bellatrix

Sirius se mnou tančí. Sirius Black. A tančí a se mnou. Nemůžu tomu uvěřit. A přitom teď když jsme spolu, je to na jednu stranu skvělé a na druhou divné. On je čistá krev, já taky, ale on je tak jiný. Nechce být ve Zmiozelu, dokonce to dává jasně svým rodičům najevo. Najednou si nejsem jistá, jestli ho chci.
Musela jsem potřást hlavou. Líbil se mi již minulý rok a najednou nevím, ne to je nesmysl, já ho dokážu změnit a celá rodina na mě bude hrdá. Ačkoli nebýt Cissy, mojí zlaté sestřičky, dnes bych s ním netancovala, jsem ráda, že za mnou šla na pokoj a vysvětlila mi, proč mu řekla, že tančím s Rodolphusem a taky, že ze mě vytáhla pravdu, že se mi Sirius líbí.
Sirius si mě k sobě přitáhnul blíž, trochu se mi rozbušilo srdce, já však musela přemýšlet nad Narcissou, neustále mi k ní utíkají myšlenky. Co bych udělala být na jejím místě? Nejspíš bych si z ní utahovala a snažila se ji přesvědčit, ale když bych to nedokázala, asi bych ji podpořila a samozřejmě bych její tajemství nikomu neřekla, přece jenom je to rodina. A teď vidím, že ona mě podpořila a jenom tak.
Kéž by nyní měla též někoho vyhlídnutého, ona však nikoho nechce. Trochu mě zklamalo, že nechce Luciuse. Ráda bych ji podpořila a navíc, Lucius je třída, chci Siriuse změnit, aby byl podobný jako on.
Sirius se na mě usmívá, musím už přestat myslet na ostatní. Je to, ale jiný úsměv než když udělám, jeho oblíbenou pózu, připadá mi takoví upřímnější, to je zvláštní. No nebudu nad tím nyní přemýšlet, raději bych se měla taky rychle usmát. Ach jak nádherně voní a tančí a ty jeho oči, vsadím se, že mi nyní téměř každá holka závidí.
"Bellatrix?" Pane bože, on mě oslovil, tak sladkým hlasem. Úplně cítím, že rudnu. "Ano?" "Nechceš mi něco říct?" On to ví. A nyní chce, abych mu to řekla, doufám, že pak budeme pár. Ano určitě, on by se mi přece nevysmál, doufám, že ne. Nadechla jsem se, abych odpověděla, ale on mě přerušil: "Proč tak preferuješ čistou krev?"
Měla jsem co dělat, abych nezůstala stát s otevřenou pusou. On neměl vůbec na mysli můj vztah k němu, ten mu byl ukradený. Jeho zajímala čistá krev. Nezvládla jsem se ovládnout a zamračila se. "to je snad jasné ne? Narodíš se jako čistokrevný, tak proč by ti měl být rovný někdo, kdo nepochází ze stejné rodiny. Míšenci ještě ujdou, ale nemůžou mít takovou vážnost a mudlovští šmejdi, vždyť to je hnus."
Sirius zavrtěl hlavou, "Bellatrix, vždyť se narodili se stejnými schopnostmi, mají stejné právo na kouzlení jako mi." "v tom se pleteš." Dál už jsme se na toto téma nebavili, ale ještě nějakou dobu jsme spolu tančili.

Remus

S Virgínií jsme si celý večer skvěle povídali, jsem rád, že mě kluci přesvědčili, abych na ples šel a abych pozval ji. Vypadala, že je skutečně ráda, že jsem to udělal. Na chvíli, mě napadlo, že by s toho mohlo být i něco víc, než přátelství, které se mezi námi již utvořilo. Možná by to mohlo být jinak, třeba jednou, po čase bych jí mohl i říct, že jsem vlkodlak.
Přemýšlel jsem. Musím se zeptat Brumbála. Ačkoliv u kluků mu to nevadilo, ovšem oni si to zjistili sami. Uvidím, jak se to vyvine. Virginie se tak krásně usmívala. Nevím ani jak se to stalo, avšak najednou jsem se jí zahleděl do těch jejích nádherných zelených očí. Mírně nahnula hlavu na stranu a o kousek se ke mně přiblížila.
Ucítil jsem její květinovou vůni, rozbušilo se mi srdce. Pomalu jsem též nahnul hlavu a sklonil se k ní a naše ústa se jemně dotkla. To, už mi srdce bušilo skutečně jako splašené. Kousla mě jemně do spodního rtu. V tu chvíli jsem si byl jistý, že nikdy nechci žádnou jinou.
Začali jsme se líbat úplně a bylo to jako ve snu. S počátku takové nejistě, ovšem postupně se zvyšovala intenzita. Jakmile jsme se odtáhli, její oči zářily radostí a vsadím se, že já na tom byl úplně stejně. Chtěl jsem se rozběhnout a obejmout Petera, Jamese a hlavně Siriuse, který mi o ní řekl, místo toho jsem však objal ji a zatočil s ní ve vzduchu.
Jakmile jsem ji zase položil, pošeptala mi do ucha: "Po tomto, jsem toužila, již tak strašně dlouho." Usmál jsem se: "já vím." Udiveně na mě pohlédla a tak jsem jí to vysvětlil: "Sirius něco naznačil. Musím mu po plese zajít poděkovat." Vypadala, že tato odpověď ji nepotěšila, no především druhá část neboť se až příliš rychle zeptala: "Takže ty jsi mě pozval jenom kvůli Siriusovi?" Zavrtěl jsem hlavou, to vyznělo dost blbě. "Ne. No tedy ano." Zkoumavě mě pozorovala, jak se tedy rozhodnu. "No takhle. Já původně nechtěl vůbec jít, jenomže kluci mě začali přesvědčovat a Sirius řekl, že by ti udělalo radost, kdybych šel."
Částečně to byla pravda, ale nemusela vědět, že mě museli přesvědčovat, abych ji pozval. Buď by to všechno zkazilo, bylo by jí to líto, že jsem s ní nešel dobrovolně nebo bych jí musel říct pravdu o tom, kdo jsem a na to bylo až příliš brzy, jednou jí však pravdu řeknu, určitě. Doufám, že mě i tak příjme. Nyní, ovšem není čas na to, se tím zatěžovat.
A tato odpověď ji navíc potěšila, neboť se usmála a řekla: "Tak to poděkuju Siriusovi s tebou," a políbila mě na tvář. Tento ples nemohl dopadnout líp, alespoň pro mě ne, všiml jsem si, že Severus a Lily, tančí spolu a James by se mnou tedy jistě nesouhlasil.

Dočkám se?

13. května 2012 v 18:13 | Tonksová |  Drabble
Den za dnem se blíží úplněk, do očí mi vhrkly slzy. On se mnou nechce být jenom, kvůli tomuto jedinému dni v měsíci. "Remusi." zašeptala jsem do tmy. Odpověď jsem nečekala. Najednou se, však zjevil na zahradě. Vyběhla jsem ven, "Co se děje, proč jsi tady?" Zaraženě si mě prohlížel. "Kingsley, mi říkal, že mám zde úkol." Pokýval hlavou a zase se přemístil pryč. Stekla mi další slza. Najednou mě zezadu objali něčí ruce a známý hlas mi zašeptal: "víš, co. Má pravdu, miluju tě Tonksová a omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Odpustíš mi?" Usmála jsem se, "už je odpuštěno, děkuji Kingsley."

Sice to má 104 slov, ale myslím si, že to není až o tak moc :-).

Bradavice za dob Pobertů (7. kapitola)

12. května 2012 v 20:23 | Tonksová |  Kapitolovky
7. kapitola

Severus

Tak to bylo tu. Ten velký den. Byl ples. Už se nemůžu dočkat, můj již od útlého věku ideál krásy, cnosti, dokonalosti jde na ples a jde se mnou. A to jsem se bál, že by šla s Potterem. Cha. Jak se tvářil, když jsem mu oznámil, že jdu s Lily já. Ten triumf nezapomenu. Nikdy.
Ve společenské místnosti byla spousta lidí. Slyšel jsem, jak Lucius obdivuje Narcissu, která má na sobě tmavě modré, až do černa šaty, skutečně jí to sluší. A Bellatrix to moc sluší taky. Páni. Nikdy bych nečekal, že se tak vyfikne a právě kvůli Rodolphusovi. No dneska to vskutku sluší všem.
Já sám mám na sobě nejlepší sako. Je celé černé, ale plášť je k němu tmavě zelený. Přísahal bych, že se za mnou právě dvě holky u krbu otočily. Avšak ani upravené, nejsou zdaleka tak krásné, jako Lily. Měl bych si pospíšit, nebo nebudu na schodech před velkou síní v čas.
Tak to bylo těsné. Přiběhl jsem vážně, chviličku před ní. "Lily, moc ti to sluší." "Děkuji Severusi, tobě též." Nemůžu se dívat jinam, než do těch jejích zelených očí, jsou tak krásné. Ona celá je krásná. Krásnější než obvykle a to jsem si vždy myslel, že to nejde. Měla na sobě šaty, téměř bílé v nejsvětlejším odstínu šedi. Neuvěřitelně v nich vynikali její zrzavé vlasy a zelené oči.
Velká síň nyní nebyla rozdělena na kolejní stoly, ale byla v ní spousta menších stolků. Chvíli jsme se rozhlíželi, po té nádheře, velká síň byla krásnější, než kdy dřív. Byli jsme však nuceni rychle se posadit k nejbližšímu stolku, neboť zrovna přišel Brumbál: "Tak žáci, jak vidím, všichni jste se stihli připravit a upravit k dokonalosti. Doufám, že si tento ples užijete. Ples je nyní zahájen."
Najednou se spustila tichá, klidná hudba. "Smím tě vyzvat k tanci?" Lily se usmála a přijala mou nabízenou ruku. Je tak úžasná tanečnice. A nádherně voní. Mám chuť ji políbit a vše ji říct. Asi to udělám. "Lily?" Usmála se na mě, tím sladkým úsměvem, "Ano Severusi?" "A vlastně nic." Ne, nemůžu to udělat, co když mě odmítne. A jak by se na to tvářil Potter, který nás nyní tak závistivě pozoruje. Takovou radost mu nemůžu udělat.
Raději jí to řeknu zítra po plese. Anebo někdy jindy. Jo, dnešek si užiji a nebudu se trápit tím, co by mohlo být, protože naopak by to také mohlo zaniknout, to co je. A obzvlášť ten Jamesův pohled, je dost dobrý důvod proč to neříct dneska. Ale kdyby to vyšlo, no to by bylo.

James

"To jsme to dopadli, všichni tři, až na Náměsíčníka bez partnerek." "Až na to, že ty i Sirius byste partnerky měli, kdybyste chtěli." Něco se s Peterem stalo a nyní mluvil, víc než kdy dřív. Musím říct, ale že takto je to lepší, líp mezi nás zapadá. Bylo to od té doby, co jsem se dozvěděl, že jde, Lily na ples s Severusem, to byl zrovna sám s Remusem, možná ho k něčemu popostrčil.
"Dobrá, tak bez partnerek, se kterýma bychom si přáli být." Sirius se na mě usmál, "Ale jdi Jamesi, takhle je to nejlepší. Ty nejkrásnější holky se brzo znudí a můžeš tančit s více, než s jednou a to je přece skvělé." Červíček vstal a někam odešel, mám pocit, že mířil ke stolu s jídlem, než jsem se pořádně podíval kamže přesně šel, Sirius mě vytáhl na nohy a rozhlížel se. "Hele támhle sedí Narcissa s Bellatrix. Pojď je pobavit."
Když jsme byli u holek, Sirius se opět chytil slova: "Narcisso, Bellatrix. Copak na vás partneři tak kašlou?" Odpověděla Narcissa. "Ale kdepak, ačkoliv Rodolphus je dnes nějaký žíznivý." Bellatrix přikývla: "Už mě to skutečně přestává bavit." Sirius se usmál. "V tom případě, jsem ti k službám. Smím prosit?" Bellatrix se usmála a přikývla.
Já osaměl s Narcissou. "Promiň, ale jestli doufáš v tohle, tak mě Lucius nenudí." Usmál jsem se: "Ne, v to nedoufám. Doufám, že si Severus zláme hnáty." Narcissa se na mě trochu pohoršeně podívala, na odpověď za jejího kamaráda však nic neřekla.
Přišel k nám Lucius a zaraženě se na mě podíval: "Co ty tu chceš?" "Nic, jenom přišel s mým bratrancem Siriusem, který" podívala se na Rodolphuse "chtěl na chvíli mluvit s Bellatrix." "Ach tak." Odpověděl Lucius, stále se na mě však zaraženě díval, tak jsem raději vstal a šel podle Siriusova vzoru, najít nějakou dívku ochotnou tančit.
Brzy se přece jenom našla. Eva, byla z Havraspáru a její partner tančit nechtěl. Byla milá a dobře jsme si popovídali. A měla skvělou intuici. Aniž bych to řekl, věděla, že bych rád s někým tančil, ale nejde to. A byla to pravda, Lily se od Severuse nehnula, nebo spíš naopak. Jak já ho nenávidím, obzvlášť když se potuluje kolem ní.

Bradavice za dob Pobertů (6. kapitola)

9. května 2012 v 20:36 | Tonksová |  Kapitolovky
6. kapitola

Lucius

Zrovna jsem ve společenské místnosti hrál s šachy, proti Crabbovi, který se docela držel, když přiběhla rozrušená Bellatrix. "Luciusi? Můžeš na chvilku?" Přikývl jsem, Bellatrix má pro mě vždy zajímavé zprávy a když jsem odcházel, řekl jsem Goylovi aby hrál za mě.
"Co je?" Bellatrix se útočně usmála: "mám pro tebe zajímavou novinku." Zpozorněl jsem, "jakou?" Znovu nasadila ten úsměv, "má sestra ti lže. Už dávno se rozhodla. Jde s tebou, jen se rozhodla tě trochu potrápit, za Claudii." Tak tohle byla skvělá zpráva, třebaže mě to už napadlo, "A proč mi to vlastně říkáš?" Bellatrix v očích zablesklo: "no… chtěla jsem ji něco vrátit." Když se Bellatrix rozhodla, dokázala jít přes mrtvoly. Zajímalo by mě, co jí Narcissa provedla, než jsem se však zeptal, ona zmizela v ložnici a než jsem začal opět hrát šachy, přišla Cissa.
Chtěl jsem do ní rýpnout, ona mi však ukázala, abych ji následoval. Odešli jsme bokem. "Přijímám tvou nabídku a půjdu s tebou." Situace mě rozesmála, "to už vím taky. Myslím, že tě sestra předběhla. Avšak budu tak ochotný, že budu hrát s tebou, že se ti Belatrix pomstila a vytáhl jsem to z tebe já, aby už se ti pomstít nechtěla."
Narcissa mě propíchla pohledem, skrz na skrz. "Tak to je skvělé, ale já ani nevím, za co se mi chce pomstít. Ovšem dobrá. Děkuji, že jsi mě upozornil." Když odcházela, usmívala se, já ji musel však upozornit, "víš, že mi nyní dlužíš laskavost?"
Otočila se a její pohled, byl tentokrát naštvaný. "a to jako za co?" Jakoby nevědomím hlasem jsem pronesl, "třeba za ochránění před hněvem, tvojí sestry." Narcissa nesouhlasně zakývala hlavou, "moje sestra mi odpustí, už mě napadlo, co jí přeletělo přes nos. A vy pane Luciusi, mi dlužíte laskavost, za to že s vámi jdu."
Zasmál jsem se, Narcissa je skutečně troufalá a jiná než většina holek, které mi leželi u nohou. Ve skutečnosti nechápu, že ji můžu mít za kamarádku. Jasně je zábavná, milá, nedokáži se s ní nudit, avšak nikdy jí ani nedokážu vyčítat to, co bych komukoliv jinému vyčítal okamžitě, že se přátelí s mudlovskými šmejdy a podobnými existencemi, jenomže u ní mi to ani nevadí. Nejsem do ní třeba zamilovaný? Ne, určitě nejsem, je to jiný pocit, avšak vůbec tomu teda nerozumím.
Narcissa Blacková, jde se mnou na ples. Až se to rozkřikne, spousta holek jí bude závidět. A mě spousta kluků. No jo, jsme v naší koleji populární. V zamyšlení, jsem jakoby zdáli uslyšel radostný výkřik Crabba, který nejspíš šachy vyhrál.
Kluci tedy dohráli, rozhlédli se a všimli si, že sedím u krbu. Goyle sbalil šachy a pak s Crabbem přišli a posadili se naproti mně. "Proč jsi již nepřišel hrát, Luciusi?" Mám jim říct pravdu? Samozřejmě tu o Narcisse, o Belatrix se již nikdo další nedozví, nesmí. "Přemýšlel jsem, že se mi dlouho nepřipletl pod nohy, žádný mudlovský šmejd, kterému bych se mohl zasmát, za jeho neschopnost a také potřebuji, abyste nenápadně rozhlásili, že jdu s Narcissou na ples."
Goyle se podíval na Crabba, který se na mě vážně zadíval a vyhrkl pěkně nahlas: "Cože? Ty jdeš teda s Narcissou na ples?" Celá místnost se po nás otočila a já se pro sebe zasmál, i tohle se dá považovat, za nenápadné, no minimálně nikdo neví, že jsem dal pokyn k rozhlášení já. A nyní jen sledovat reakce.
První se dostavila, během chvilky. Přišla za mnou nějaká holka, nejsem si jistý, jak se jmenovala a na přímo se zeptala: "Je to pravda, že jdeš na ples s…" snažila se potlačit nenávistné syknutí, ale moc se jí to nepovedlo, "Blackovou?" Usmál jsem se na ni, "jistě, že je." Beze slova se otočila a odešla, za svými kamarádkami, mezi kterými byla i Claudie.

Peter

Ve společenské místnosti jsme byli jen já a Remus. Sirius a James odešli pro trochu adrenalinu do Zapovězeného lesa, od Snapovi poznámky nebyl James v klidu. Byl jsem rád, že Remus nešel, mohl jsem zůstat také.
Když to tak vezmu, moc ani nevím, proč se se mnou kluci baví. Jsem nepotřebný. Náměsíčník je ten chytrý, Sirius vtipný a James je ten kdo udává směr, vůdce. Ale já… Jsem jenom ten malý, hloupý. Obdivuju je. Jsou tak odvážní.
"Remusi?" Remus zvedl hlavu od knihy. "Copak je, Petere?" Váhal jsem. "Víš, já, chtěl jsem se na něco zeptat. Jak to děláš, že jsi tak odvážný? Totiž, dokážeš klukům říct, když se ti někam nechce, dají na tebe a prostě klidně jim řekneš i to co je nepotěší."
Remus se smutně pousmál. "To není tak jednoduché. Ano, nejdu někam, když se mi nechce. A víš, nebojím se, jsou to přátelé. Můžu říct ne, můžu říct názor, proto jsou to přátelé. Avšak ne vždy jim říkám, vše co mám na srdci. Například, se Snapem mi nepřipadá, že je správné, co mu dělají, jenomže jsou to přátelé, nemůžu jim dělat mámu."
Věděl jsem, kam Remus míří, on však nepochopil, kam jsem mířil já. "Ne, takhle jsem to nemyslel. Spíš, mám pocit, že jsem navíc. Kdybych, já měl tvoje ehm… Nemoc… Nemyslím si, že by pro mě chtěli udělat, to co děláme pro tebe, ty možná, ale myslím si, že Jamesovi a Siriusovi, by to připadalo, jako zbytečná věc."
Napadlo mě, jestli si ze mě nebude Remus utahovat. Remus však nic takového neudělal. Povzbudivě se na mě usmál. "Ale kdepak, udělali by to pro tebe. A já taky. Víš, ty máš taky svou osobnost. Jsi takový plachý, hodný. Oni si vedle tebe připadají, že tě můžou ochraňovat a zářit vedle tebe, ale mají tě rádi. A pro mě jsi jako mladší bratr."
"Děkuji." Chtěl jsem mu to říct nahlas a zpříma se mu dívat do očí, zvládl jsem však jen tiché zamumlání. Slyšel ho však, usmál se a dál četl v knize. Já přemýšlel, jestli chci jít na ples. Kolem kluků se jistě bude motat spousta pěkných holek, které o mě jako vždy sotva zavadí pohledem. Uvažuji, že poslechnu Siriuse a přestanu se tak cpát, jenomže když ono je to vše tady tak výborný.
Při hlasité ráně, jsem se lekl a mírně vyskočil, nic se však nestalo. No, James pouze rozrazil dveře a v těsném závěsu za ním ho následoval Sirius. Mířili, do ložnice a cestou nám Sirius potichu oznámil: "Evansová jde na ples skutečně se Srabusem."
Nechtěl jsem se do ničeho zaplést, ale i Remus vstal a následoval kluky do naší ložnice, tak jsem šel raději taky. Mrzelo mě to, James měl, Lily rád, už hrozně dlouho. A navíc to byl i zdrcující pohled, James obyčejně takoví odvážný a sebevědomí a nyní seděl na posteli s hlavou v dlaních a v nastalém tichu, byl slyšet jenom Siriusův zrychlený dech. Sirius byl taky prví, kdo přerušil ticho. "Jamesi. Nic to neznamená. Jsou jen přátelé." Remus se přidal, "ano, přece si nemyslíš, že by Lily s někým takovým, něco měla.
Rád bych také řekl něco povzbudivého, jenže jakoby se mi vše vykouřilo z hlavy, zmohl jsem se pouze na přikyvování a přešel jsem k Jamesovi a začal ho popleskávat po zádech, myslím si, že to bylo docela neobratně, ovšem James po chvíli hlavu zvedl a na nás všechny se opět usmál tím sebevědomím úsměvem, měl jsem radost, že je to zase James.
Lupin se také usmál, ale směrem ke mně, jako by mě chtěl k něčemu povzbudit. "Jamesi, bude to v pohodě." James i Sirius se na mě překvapeně podívali, obyčejně jsem v takových chvílích jen mlčel. "Děkuji, Petere." James se na mě usmál. Byl to skvělý zážitek, skutečně mě mají rádi, avšak mám pocit, že jsem trochu zčervenal z té vší pozornosti.

Bradavice za dob Pobertů (5. kapitola)

1. května 2012 v 19:52 | Tonksová |  Kapitolovky
5. kapitola

Bellatrix

Jakmile jsem napsala rodičům, jaké šaty si představuji, přemýšlela jsem jak vyburcovat Siriuse, aby mě pozval. Kdybych to dělala nápadně, někdo z koleje by si toho určitě všiml a to nechci. Možná ho nějak zkusím vyhecovat, až na plese. Ano. To nebude problém.
Možná bych to přece jen mohla říct, alespoň Cisse, má přece přátelé i v Nebelvíru. Docela mě udivilo, že si našla přátele všude a nikdo neprotestoval, avšak dalo se to čekat. Zmiozel byl její kolej, tam bylo jasné, že bude mít přátelé, v Mrzimoru byla Andromeda a s tou měla blízký vztah, rychle si našla cestu k Mrzimorským. V Havraspáru, jim rychle došlo, že je přátelská a brzy ji přijali. Jen v Nebelvíru z ní moc lidí nadšených nebylo, ačkoliv se k ní chovali docela s úctou a s jistou, mudlovskou šmejdkou se tam spřátelila. Brr. Nechápu, jak se může přátelit s mudlovskými šmejdy, jenomže ona to s lidmi umí a nikdo jí to nevyčítá, jí to prostě nejde. Dokonce, ani Lucius a ke všemu ji pozval na ples. No stejně bude ten maškarní ples v květnu lepší.
Ačkoliv říct jí o Siriusovi, nevím, co by na to řekla. "Belatrix, půjdeš teda?" Někdo do mě mírně drbl. Zvedla jsem hlavu a všimla si, že přede mnou stojí Rodolphus. "Cože?" Rodolphus, se na mě podíval, jako by na mě mluvil, už docela dlouho. "Ptal jsem se, jestli bys se mnou šla na ples?" Co? Nechápala jsem ho, "Na jaký ples?" Povzdychl, asi jsem mu připadala natvrdlá, "na ten, na který si psala rodičům o šaty?" Hned mi to došlo: "Jo jasně. Promiň, myslela jsem na maškarní, tam jde každý sám, proto jsem nechápala moc, o čem mluvíš." Usmál se, otočil na patě a odešel.
"Ty jdeš s Rodolphusem na ples?" Za zády se mi ozval hlas, já se lekla a vyskočila. Pak jsem pochopila. "Narcisso, no ano jdu. A s kým jdeš ty, slyšela jsem, že s Luciusem Malfoyem?" Cissa se nějak nadšeně netvářila. "Ano, ale nikomu to neříkej. Sice mě pozval, ovšem před tím se dost hnusně zachoval k Claudii a já řekla, že si to rozmyslím. Baví mě ho škádlit." Musela jsem se zasmát. Moje malá sestřička provokuje Luciuse Malfoye, to je fakt povedené.
"Aby ti ho, ale někdo nepřebral, je o něj dost zájem." Tentokrát se zasmála Narcissa, od té chvíle co jsem mu řekla, že uvidím, se mě ptá každou chvíli na odpověď, myslím, že ho to docela zaujalo, že jsem po něm neskočila radostí, že pozval právě mě, přestože stejně nechápu, co na něm ty holky vidí." V duchu jsem s ní souhlasila, mě taky Lucius nijak nepřitahoval, zato Sirius… Nahlas jsem, ale nic neřekla, jenom přikyvovala.
Najednou jsem chtěla jít na vzduch. Jakmile jsem se otočila k odchodu, Cissa se ke mně mlčky přidala. Došli jsme až k jezeru a najednou tam stál i se svou bandu, ale já viděla jen jeho. Je tak krásný. Okamžitě jsem nasadila pózu, která se mu vždycky líbila, neboť se na mě pak vždy usmíval. Ve chvíli kdy se na nás podíval, ještě víc jsem zatáhla břicho, ramena stlačila k sobě, stáhla zadeček a musela se křečovitě hlídat, abych neudělala jediný špatný pohyb a vždy se mě nadechla bez pohnutí břicha. A Sirius se opět usmál.

Sirius

Měl jsem co dělat, abych nevyprskl smíchy. Nechápu, proč kdykoliv se na Bellatrix podívám, nasadí tuhle strašně vtipnou pózu, skousl jsem se a rty se mi natáhli pouze na něco mezi úsměvem a šklebem. Přikývl jsem na pozdrav, kluci je též pozdravili a až jsem ovládl smích, oslovil jsem je. Tedy Narcissu, přitažlivější dřív.
"Narcisso. Jdeš s někým na ples?" Usmála se. "Jistě, že ano." Úsměv jsem jí oplatil, přesně to jsem tušil, kdyby řekla, že ne nemělo by cenu v hovoru pokračovat, zvát jsem nikoho nechtěl, avšak to co jsem chtěl dělat, bylo mnohem zábavnější. "A co ty Bellatrix?" Bellatrix, ihned odpověděla: "ne." Škoda je taky hezká, než jsem se však opět obrátil pozorností k Narcisse, promluvila ona na mě. "Ale ano, Belatrix jde s Rodolphusem, jen se domluvili teprve nyní, takže si to ještě úplně neuvědomuje."
Úsměv se mi opět vrátil. "Skvělé, doufal jsem, že vás obě budu moct poctít svojí přítomností, až vás partner omrzí. Bellatrix se zářivě usmála a přikývnula, Narcissa se však mírně zamračila, "mě můj partner určitě neomrzí." Rozhovor mě zaujal. "A s kýmpak jdeš?" S odpovědí neváhala, "s Luciusem." Po její odpovědi mi spadla čelist a nejspíš jsem nebyl sám, James totiž vyhrkl: "S Luciusem?" Narcissa nejspíš nechápala, co nám na tom připadá tak neuvěřitelného a jen přikývla.
"Vždyť Lucius tak uznává čistou krev a podobné věci. A ty se bavíš i s těmito lidmi, to mu to nevadí?" Pokývala hlavou, "ne víc, jako vadí tobě se bavit se mnou a s Bellatrix." Musel jsem protestovat, "ale vy jste z rodiny." Bellatrix přikývnula, asi to také pořádně nechápala. "Lucius je nejspíš ochotný udělat výjimku, vy všichni ji taky děláte a navíc je to moje věc." Na všechny z nás se přísně podívala. Jenom já a Bellatrix, jsme nepřikývli. Bavili jsme se jenom s rodinou. Avšak James, Náměsíčník a Peter skutečně dělali u Narcissy výjimku.
V minutě kdy holky odešly, jsme se na sebe všichni zaraženě podívali. Ticho přerušil James: "Ona jde s Luciusem?" Červíček i já jsme zaraženě přikývli. Jediný Remus, přišel s uspokojivým vysvětlením, "On je něco jako u nás ty a James, takoví vůdci a navíc, navzájem se ignorujete. Sice mi Lucius připadá jako idiot, ovšem Narcissa je fajn a pochybuji, že by šla s někým, kdo má pouze starý rodokmen, k ní se nejspíš chová líp, vždyť ona sama je ze starobylého rodu." Náměsíčník měl asi pravdu.
Chtěl jsem něco říct, avšak zaujalo mě něco jiného, "hele támhle je Snape a je sám." James se přidal: "a navíc vypadá nějak spokojeně, příliš spokojeně." Když jsme byli kousek od něj, ozval jsem se. "Ale, ale copak Srabusi?" James mě doplnil: "Vypadáš nějak spokojeně. Dostal jsi šampón?" Při tom se posměšně podíval na vlasy, které neměl výjimečně tak mastné jako obvykle. Snape se na nás ovšem tentokrát taky výsměšně podíval, tedy spíš na Jamese, "Copak, ty bys nebyl spokojený, kdybys šel na ples s Lily Evansovou?"
James zbledl jako stěna a místo, aby seslal na Snapa nějakou dobře mířenou kletbu jen znehybněl a Snape se vytratil v té chvíli nepozornosti. "Jamesi, přece mu nevěříš?" Zatřásl jsem s ním. James vyhrkl, "ne v žádném případě", ale neznělo to vůbec přesvědčivě.