Jak se dali Lucius a Cissa dohromady

22. dubna 2012 v 20:17 | Tonksová |  Jednorázovky
Omlouvám se za případné chyby.

"Narcisso." Zavolal jsem na blonďatou dívku, která stála pár metrů přede mnou a o něčem diskutovala se svojí sestrou Bellatrix. Narcissa se otočila zády od Bellatrix a s úsměvem mě pozdravila "ahoj, Luciusi." Bellatrix mě pozdravila lehkým přikývnutím, usmála se a zmizela někam do hradu, nejspíš šla do společenské místnosti.
"Jak se vede? Můžu s tebou na chvíli mluvit?" Odpověděla jen velice zdráhavě. "Docela dobře, ale promiň Luciusi s Bellatrix zrovna řešíme něco důležitého, že Bellatrix?" Musel jsem se zasmát, jejímu výrazu, když se otočila a zjistila, že sestra tam nestojí. "Asi to tak akutní nebude." Propíchla mě naštvaným pohledem, ale přikývla. Po chvíli ticha se zeptala: "takže, co jsi mi chtěl?"
Zaraženě jsem se na ni podíval. "ale Ciss, já ti nic nechtěl." V jejích očích nyní zářil divoký plamen, ale pobavení a také radosti, nejspíš myslela, že vyhraje: "Luciusi, obyčejně lžeš skvěle, ale ještě před minutkou si říkal, že se mnou potřebuješ mluvit, mám pocit, že jsi mi něco chtěl." Tentokrát jsem se ovládl a nezasmál, avšak tyhle dohady mě vždycky bavili, neboť vždy vyhraju. "Ale, já ti vážně nic nechtěl, chtěl jsem se pouze zeptat, jestli už j to s Andromedou lepší?" V podstatě jsem fakt nic nechtěl, alespoň ne tak jak myslela, žádnou laskavost nebo tak.
Úsměv jí nezmizel, ovšem v očích se na chvíli objevil záblesk bolesti, který rychle zmizel. Musím říct, že jsem ji v tomto obdivoval, dokázala se skutečně skvěle ovládat, ačkoliv šlo o sestru, se kterou mívala dokonalý vztah. Plaše se rozhlédla po chodbě a zamířila mlčky na pozemky. Následoval jsem ji.
Jakmile jsme byli u jezera, posadila se a opřela se o kmen rozeklaného stromu. Posadil jsem se naproti a čekal. Po jisté době, kdy se asi po páté ujistila, že nás nikdo neslyší, začala šeptat, avšak hlas měla pevný, ani se jí nezatřásl.
"Andromeda, je s tím mudlou zasnoubená. Máma ji vyhodila z domu, tetička ji vyškrtla ze závěti, Belatrix dělá, že nikdy neexistovala. Všichni ji buď nesnáší anebo dělají, že neexistuje. No vlastně, obojí." Potichu jsem si povzdechl, bylo to pro ni těžké, to ona měla k Andromedě nejblíž. "A co ty?" Znovu se nervózně rozhlédla po okolí. "Jsem s Andromedou v kontaktu, avšak samozřejmě v tajnosti. Stýská se jí po mě a upřímně, mě po ní taky, ale já se k rodině zády obrátit nemůžu. Ona již měla po škole, a měla zázemí. Sice mi nabídla, že bych mohla bydlet u ní, jenomže já mám rodinu ráda. Andromeda psala, že to chápe, že jí celá rodina chybí, avšak když se k ní otočili zády…"
Narcissa, vždy měla všechny ráda a snažila se chovat přátelsky. Ale rodina pro ni byla vším, raději se proto tvářila povýšeně. A tento rok, se hroutilo vše. Od té doby, co Andromeda odešla, musela ona i Bellatrix jasně dávat najevo na čí jsou straně. Pro Bellatrix to problém nebyl, již od mala byla hrdá na čistokrevný původ a vznešený rod, ostatně stejně jako já. Ale Cissa ne, ta byla přátelská všem pomáhala, ovšem od doby co Andromeda odešla Bellatrix ji pořádně hlídala, aby se chovala jak má.
Pamatuji si zcela přesně, kdy jsem přišel na to, že to pro ni není tak jednoduché, jak se tváří, bylo to na začátku tohoto roku. Byl už večer, šel jsem se do prefektské koupelny okoupat, ovšem když jsem tam přišel, byl tam někdo, koho jsem rozhodně nečekal. "Okamžitě vypadni, Uršulo." Uršula zavzlykala: "Nikde mě nechtějí, odevšad mě vyhazují. Ale ne, já už neodejdu, alespoň dokud nebude pryč z mé koupelny. Vzdychl jsem. "Kdo je v té koupelně." Uršula odpověděla jen: "někdo ze zmiozelu." A poté se začala smát. Znovu jsem vzdychl, jakožto primus, neboť bylo, už po večerce, musel jsem se o to postarat.
Šel jsem tam s tím, že ať je tam kdokoliv, pořádně ho sjedu, i kdyby to byl můj nejlepší kamarád Snape. Jakmile jsem vešel, zaslechl jsem pláč. Vytušil jsem, že je to Bellatrix. Můj hněv zmizel, byla moje kamarádka, chtěl jsem jí pomoct. Nejdříve mě napadlo, jestli se třeba nerozešli s Rodolphusem. Chtěl jsem raději zase odejít, jenže jsem si všiml, blond vlasů. Tohle to snad ne. Už jsem vážně chtěl odejít, s Narcissou jsme se nikdy nějak nebavili, nebyl jsem nejlepší člověk, kdo by ji utěšil. Otáčel jsem se, že půjdu pro Bellatrix, ovšem ona si mě všimla. "Ne, prosím, nechoď pro nikoho." Upřela na mě oči plné slz. Nejspíš tušila, kam chci jít. Když se na mě tak prosebně zadívala, přikývl jsem.
Váhavě jsem se posadil vedle ní. Našel jsem v kapse čistý kapesník, podal jí ho a objal jsem ji. "co se děje?" dlouho mlčela, chápal jsem, že se chce uklidnit a nechtěl jsem, na ni tlačil, avšak nechtěla abych šel pro její sestru a to bylo divné. Po nějaké chvíli se trochu uklidnila. "Můžu ti věřit?" Měl jsem, co dělat abych potlačil, ironické ušklíbnutí, jsem Malfoy, dlouho se nikdo na tohle nezeptal, prostě moje příjmení mluví za vše, na co se ještě ptát. Ona odpověď, ale chtěla, tak jsem přikývl.
Řekla mi vše, co se stalo. Od toho jak moc jí Andromeda chyběla (o zradě se samozřejmě náš, rod již dozvěděl, byli jsme s Blackovými dlouho přátelé) a také mi pověděla, co vše se změnilo, například, že musí dokazovat věrnost. A pak mi pověděla, co se tedy stalo, že tam pláče.
Toho dne na popud Bellatrix, se vysmívala jedné prvňačce, která byla mnohem starší šesťačkou tak zastrašena, že se rozbrečela. Narcissa chtěla odejít, ale Bellatrix se teprve začala vyžívat a převzala to, co Narcissa začala. Prvačka byla za chvíli, tak vystrašená a zmatená, že se zhroutila. Když se to stalo, Bellatrix vytáhla hůlku, aby vyzkoušela jistou kletbu cruciatus, kterou se nedávno naučila na sově, jenže ji ještě nezkoušela na člověku. Bellatrix vyřkla: "crucio." Dívka sebou začala, po podlaze házet a tekly jí slzy. Narcissa ji, ihned strhla ruku stranou. Když na ni Bellatrix vrhla zlostný pohled, Narcissa jen zakývala hlavou a řekla Bellatrix: "Běž pryč, nechej mě, abych si taky pohrála."
Bellatrix se zasmála. "Tohle je moje sestřička. Ale proč, se nemůžu dívat?" Narcissa bez zaváhání odpověděla. "Chci si to první vyzkoušet sama. Říkala jsi mi, že se to poprvé, lépe učí beze svědků." Bellatrix se znovu zasmála a odešla.
Když byla pryč z místnosti, Narcissa přiběhla k prvňačce a zašeptala jí, ať křičí. Prvňačka, se okamžitě rozkřičela. Po jisté chvíli, jí Narcissa dala ruku na pusu, aby se prvňačka uklidnila. Malá holčička ji pozorovala, vyděšenýma, vytřeštěnýma očima. "avšak Narcissa ji okamžitě vzala do náruče a začala ji uklidňovat. "Omlouvám se, kdybych tohle nedělala, ztratila bych celou rodinu." Jakmile byla dívenka úplně klidná, Narcissa ji odnesla na ošetřovnu, pro povzbuzovací lék a utekla.
Od té doby se schovávala v této koupelně. Když dovykládala, ustrašeně se na mě podívala, jako by si právě teď uvědomila, komu to řekla a že už mohla rovnou na kráčet domů a zakřičet: "ahoj tati, ahoj mami. Víte mudlové jsou to nejlepší." Prostě sebevražda.
Znovu se tentokrát nerozbrečela, naopak jí ztvrdli rysy a vytvořili nepřístupnou masku, za kterou však bylo jistě plno bolesti a strachu. Vstala a chtěla odejít. Já byl však rozhodnut, vstal jsem také a stoupl si před ni. "Řekl jsem, že mi můžeš věřit, platí to." Ztuhla na místě. "Vážně, i teď?" Jen jsem přikývnul. "Děkuji." A utekla, nejspíš do zmiozelské společenské místnosti. Od té doby již jsem jí nikdy neviděl plakat, ačkoliv mi věřila nejvíc, skutečně se skvěle ovládala.
"Nad čím přemýšlíš?" Uvědomil jsem si, že jsem u jezera. "Nad dnem, kdy jsme se stali přátelé." Zasmála se. "Stejně, pořád nechápu, co tě k tomu vedlo?" Já jsem pokrčil rameny, sám jsem nevěděl. Ačkoliv jsme byli s Bellatrix dobří přátelé, nikdy jsem ani nepomyslel na to, že bych mohl Cissu zradit. Bellatrix si ani ničeho nevšimla, no nemohla. Jejich sesterský vztah se nezměnil, Bellatrix byla jako sestra i přítelkyně skvělý člověk a Cissa ji měla stejně ráda.
Ještě jsme si chvíli povídali a poté šli každý svou cestou. Ona najít Bellatrix a já do naší společenské místnosti. Další týden jsem se s Narcissou moc nevídal, ale po týdnu jsem si všiml, no Snape si všiml, že se na mě u večeře po očku dívá. Už dlouho jsem ji neprovokoval, ani jsem si neuvědomil, jak mi to chybí.
"Ale Narcisso, copak, copak zahleděla ses do mojí tváře?" Odfrkla si. "Kdepak, to si raději prohlížím svoji tvář." Několik lidí se zasmálo. Nehodlal jsem si nechat jenom tak vzdát a tak jsem jí dál oponoval. "Ale Ciss, očividně sis ale právě teď všimla, že moje tvář je mnohem zajímavější, proto sis mě tak zamilovaně prohlížela." Už nás poslouchala snad půlka stolu a všichni se začali opět smát. Probodla mě pohledem: "Luciusi Malfoy, uvědomte si, že Ciss mi smí říkat, jen má sestra!"
V duchu jsem se usmál a já taky, když u toho nikdo není. Najednou jsem se úplně zasekl. Já taky. Všichni se na mě zvědavě koukali a čekali, jak zareaguju, já ovšem položil na talíř kousek topinky a rozběhl jsem se do ložnice, cestou mě ještě provázeli zaražené pohledy, stávalo se skutečně zřídka kdy, abych nevyhrál slovní přestřelku. Vlastně ne, tohle se nestalo nikdy.
V ložnici jsem se položil na postel a přemýšlel. Říkám jí Ciss. No vlastně jsem jí tak, řekl asi před týdnem poprvé, ale stejně, to mi to nedošlo? A věděla, že mi to nyní dojde, nebo to nechtěla? Odpověď přišla sama. Snape zrovna přišel do naší ložnice spolu s Bellatrix. Oba byli docela pobledlí. Rychle jsem se posadil. "Co se děje?"
Odpověděla Bellatrix. "Jakmile si utekl, mimochodem, co tě to popadlo?" Otevřel jsem pusu, abych jí odpověděl, něco ve smyslu, že mi bylo blbě, Snape však pokýval hlavou, abych mlčel a Belatrix pokračovala. "No všichni u stolu docela koukali, a Narcisse gratulovali, jako jedna z mála ti stačila slovně oponovat, avšak, tohle bylo snad poprvé, co tě někdo porazil. No každopádně se usmívala, ačkoliv taky nechápala, co tě to popadlo a najednou jako by do ní uhodil blesk. Úsměv jí zmizel z tváře, rychle cosi zabreptala a utekla, než jsem zjistila, že vstala."
Já to hned pochopil, skutečně to Cissa nechtěla říct nahlas. Nechtěla, abych to pochopil. Otočil jsem se tedy na Bellatrix. "Víš kde je?" Překvapilo mě, že odpověděla, že ví. "Je v ložnici." Chtěl jsem za ní jít, poté mi však došlo, že by mě schody nepustili, docela nefér když Belatrix se u nás na pokoji může stavit, ale já u nich ne.
"Zavolala bys mi ji?" Chtěla asi něco namítnout, nebo vysvětlit, já však jen pokýval hlavou a ona mlčky přikývla. Čekal jsem ve společenské místnosti, jenomže když se Bellatrix vrátila, byla sama. "Mám ti říct, že spí. Očividně ji něco příliš rozrušilo a nechce teď mluvit s nikým. A ty samozřejmě víš, jenom to, že spí", mrkla na mě. Musel jsem se zasmát.
Celé následující dva týdny se mi Narcissa vyhýbala. Kdykoliv jsem se objevil, ve stejné místnosti, hned si vzpomněla, kde co zapomněla, za kým musí jít a tak.
Po dvou týdnech jsem toho měl, již skutečně dost. Zrovna šla po chodbě s Bellatrix. Dohnal jsem je, pozdravil a Narcissa si nečekaně, opět vzpomněla, kam musí jít. Podíval jsem se rychle, prosebně na Bellatrix, věděla sice jen to, že si chci s Narcissou promluvit, jenomže myslím, že tušila směr, jakým to jde. Chytila ji pevně za ruku, slyšel jsem jak Cissa potichu vyjekla. Bellatrix se jí spěšně omluvila, ale nepustila ji, jen se na ni mírně zamračila: "myslím, že Lucius ti něco chtěl." Na to se rychle otočila, odešla a nechala nás o samotě, pokud se dá říkat samota, přeplněné chodbě.
"Mohli bychom se sejít v sobotu v pět u jezera?" Dívala se mlčky do země, pak ovšem pokývala hlavou, "promiň, jdu odpoledne s Bellatrix, Rodolphusem a Noxem do Prasinek." Jako bych zkameněl. "Aha. Tak ahoj." Rychle jsem ze sebe vykoktal a rozběhl se pryč. Opět milné předpoklady, asi si uvědomila, že jsem to blbě pochopil a měla výčitky svědomí, proto se mi vyhýbala. Ona chodí, nebo nejpozději během pěti dnů, po sobotě bude chodit s Noxem. Nyní jsem se vyhýbal i já jí, bylo to vzájemné.
Ve čtvrtek večer, na okno ložnice zaťukala sova. Pustil jsem ji dál a zjistil jsem, že přinesla dopis mně. V dopisu stálo úhledným písmem: Chceš si o tom všem promluvit? Napiš kdy a kde, N. Blacková. Přemýšlel jsem. O čem chce mluvit. Že ji mrzí, že jsem si dělal naděje, že mi to nemohla vysvětlit dřív? Ne, raději to ani nechci vědět. Odpověděl jsem hned: "Ne, není o čem mluvit. Vše chápu a nezajímá mě to." A poslal sovu její majitelce. Odpověď přišla za chvíli, ani jsem to nechtěl číst, na co. Nakonec jsem dopis přece jenom otevřel. "Chápu, omlouvám se." Poslal jsem jí sovu, již bez odpovědi.
Musel jsem se pro sebe ušklíbnout, tak ona se omlouvá? Já jsem myslel, že mi věří, že by třeba mohla cítit to samé, že s důvěrou a přátelstvím, přišlo postupem času něco víc. Ale ne jenom jsem si to namlouval. Proč to tak bylo.
Čtvrtek se přeměnil v pátek, pátek v sobotu. A já nic nedělal, jen přemýšlel nad ní. Nad jejími krásnými blonďatými vlasy, šedomodrýma očima, nádherným úsměvem. Nedokázal jsem na ni nemyslet a tak jsem se raději potulovat po pozemcích. Jakmile bylo pět, věděl jsem již jistě, že už budou v Prasinkách a tak jsem se vrátil do sklepení, do naší společenské místnosti. Cestou jsem nikoho nepotkal, do Prasinek, šla opět téměř celá škola.
Byl jsem rád, mohl jsem si sednout ke krbu, přemýšlet a s nikým se nevybavovat. Posadil jsem se a pozoroval plameny, když jsem si všiml, že na druhém křesle taky někdo sedí. Rozbušilo se mi srdce. Pomalu a nervózně, (já a nervózně, taky mě to školovalo) jsem zvedal oči od černých bot. Tenké nožky, černé silonky je to dívka, doufám, že ne ta… Najednou jsem se v duchu usmál, vždyť ona je někde z Noxem, v tu chvíli mě bodlo u srdce.
Bez zaváhání a sebemenšího vzruchu jsem již zvedl oči. A ona tam seděla. Vážně to byla ona. Pozorovala mě prázdným výrazem, a když se naše oči střetly, tak ačkoliv jsem chtěl, nedokázal jsem vstát a odejít.
Její oči se zalily slzami. Ona brečela. Nechápal jsem to. Nebrečívala často, jen když jí něco obzvlášť ublížilo a to brečela jen jednou. Jednou od té doby, co byla na škole, mluvili jsme o tom. Jednou jedinkrát, zrovna když jsem ji potkal.
Vypadala, že to chce přemoci, než to dokázala, uběhla nějaká chvilka. Ticho přerušila ona. "Promiň. Vím, že jsi psal, že to nechceš řešit, ale já to nedokážu. Řekni mi to napřímo, dám ti už celý život pokoj, jen se mi podívej do očí a řekni, že mě nemiluješ. Prosím, já to jinak nedokážu."
Znovu, vše zapadlo do sebe. Opět. Ona se skutečně bála odmítnutí. Nox byla další výmluva. A dopis pochopil jsem to blbě.
Podíval jsem se na ni a její oči, vypadali jako by se opět měli každou chvíli zalít slzami. "Ciss." Při tom oslovení sebou trhla, jako bych ji uhodil, ale nic neřekla. "Ciss. Já to vše špatně pochopil. Narcisso Blacková, já tě miluju." Najednou jako by se zatočil svět. Její obličej se změnil. Objevil se na něm ten nejkrásnější úsměv. Objal jsem ji, ona mě. Bylo to nádherný. V tuto chvíli jsem věděl, že ji miluji a již nikdy ji neopustím. Políbil jsem ji. Bylo to nádherný a najednou jsem uslyšel výkřik. "Narcisso Blacková, spíš Malfoyová, já ti to celou dobu říkala." Ve dveřích stála rozesmátá Bellatrix.
Vše bylo krásné a náš vztah s Ciss se prohluboval. Obě rodiny byli rády, no jo čistá krev, jenomže Ciss a já jsme na to už kašlali. Tohle nás nezajímalo, zajímala nás vzájemná láska. Narodil se nám krásný syn, Draco. Ale bohužel, to nemohlo trvat věčně. Lord Voldemort. Donutil mě spolupracovat, kdybych odmítl, Ciss by za to zaplatila životem, nemohl jsem ji ohrozit. Po druhé, když znovu vstal, to bylo ještě horší, měli jsme syna Draca. Naštěstí se Snape ukázal jako skutečný přítel a zavázal se za Draca neporušitelným slibem, jenom díky němu Draco žije. A Draco se taky ukázal jako hrdina. Celé ty roky jsme mu lhaly, aby pro něj bylo snazší žít a bojovat, za čistou krev, jinak by ho Voldemord zabil. Ale nakonec, když mu Harry zachránil život, přece jen odmítl bojovat. Našli jsme ho, naštěstí byl živý, vše nám vypověděl a taky oznámil, že on již nechce bojovat, pro čistou krev, prý se mu to nezdá správné. Tehdy jsme na něj byli skutečně hrdí. Vše jsme mu řekli, ale jen mu. V kouzelnickém světě, jsme sice ztratili úctu, ale ne jeden druhého a to bylo důležitější, než úcta. Cissa také obnovila vztah s Andromedou, které též vše řekla a občas k nám jezdila s malým Tedem na návštěvu, to je taky pěkné kvítko. Cissu i mě držela při životě ve válce celou dobu láska a když bylo po válce, najednou jsme si byli ještě blíž a to se zdálo, že to nejde. I Dracovi jsme se mnohem víc přiblížili, vždy jsme měli dobrý vztah, ale nyní bez hraní na čistou krev jsme byli skutečně rodina. Ačkoliv přece jenom ve mně i v Dracovi pořád zůstalo, že kdybychom si museli vybrat, raději čistá krev, ale rozhodně jsme do toho na rozdíl od Pána zla, ostatní tlačit nechtěli, ať si každý vybere, co si myslí, že je vhodné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Koho byste oživili?

Siriuse 12.5% (4)
Lupina 12.5% (4)
Tonksovou 9.4% (3)
Jamese 9.4% (3)
Lily 0% (0)
Severuse 3.1% (1)
Freda 9.4% (3)
Belatrix 9.4% (3)
Voldemorta 6.3% (2)
Červíčka 3.1% (1)
Dobbyho 6.3% (2)
Pošuka 9.4% (3)
Cedrika 6.3% (2)
Brumbála 3.1% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama