Duben 2012

Táta

29. dubna 2012 v 23:24 | Tonksová |  Drabble
Tak moje první drablle, přesně 200 slov. Snad se bude líbit.

Narcissa předčítala malému synovi pohádku a Lucius hladil syna po vlasech. Když Draco usnul, Lucius se podíval na manželku, "je krásný." S úsměvem přikývla a lehla s manželem do postele. Jakmile leželi, dolehla na ni tíže. "Luciusi, mám strach, nemůžeš to přestat dělat, nemůžeme se někam ztratit, nebo něco…" Jen pokýval hlavou, "Víš, že to nejde." Smutně přikývla a přivinula se k němu. Ráno musel Lucius opět odejít. Jakmile byl pryč, Cissa věnovala veškerý svůj čas synovi. Manžel se jí toho dne nevrátil, nevrátil se ani o několik dní později. Měla o něj strach, občas se však stalo, že se ztratil na několik dní. "Kdybys tak věděl, jak mi tvůj otec chybí," povídala jednoho dne synovi. Syn na ni upřel šedé oči a baculatou ručkou, na ni ukázal a řekl: "tata." Narcissa vydechla, jeho první slovo. "Kéž by tě tak slyšel, jistě by mu to udělalo obrovskou radost." Syn na ni dál ukazoval prstem a zopakoval slovo, "tata." Usmála se a vzala synka do náručí, "já jsem máma, truhlíčku." Narcissa tušila, že jejímu synovi taky chybí. Když se však otočila, Draco ukázal před ně a znovu zopakoval, "tata" a tam stál, ačkoliv od krve tak s úsměvem na tváři Lucius.

Bradavice za dob Pobertů (4. kapitola)

27. dubna 2012 v 21:06 | Tonksová |  Kapitolovky
4. kapitola

Remus

Chtěl jsem se učit, avšak nemohl, jsem se příliš soustředit, James neustále mluvil o svém dávném objevu Lily Evansové. Myslel si, že je do něj zamilovaná, minimálně stejně jako on do ní, jenže já o tom dost pochybuji, ona nevypadá nijak zamilovaně, to si James ovšem nejspíš nepřizná.
Občas klukům závidím. Chtěl bych se někdy taky jenom tak poflakovat, vystačit si s průměrnými známkami, avšak to si bohužel dovolit nemůžu. Jako vlkodlak si budu mít problém najít práci i jako nejlepší ze třídy, natož tak jako průměr a to jen díky Šedohřbetovi.
Na druhou stranu rád se přiučím novým věcem, i když ten oddych bych někdy fakt rád. Na druhou stranu moji přátelé nyní tak pilně studují a to jen kvůli mně, aby se stali zvěromágy a mohli být se mnou při proměnách. Za tohle jsem jim byl neskonale vděčný, že mi ani nevadilo poslouchat Jamesovi věčné řeči o Lily.
Zrovna jsem opět na chvíli zvedl zrak od knihy a všiml jsem si velkého, bílého papíru na nástěnce, vedle návštěv Prasinek. Jakmile jsem přišel blíž a začal si ho číst, už mi za zády stáli James, Peter a Sirius, ale nevypadali, že by je papír nějak zaujal tak jsem začal číst nahlas: "Milý žáci/žákyně tímto bych vám rád daroval, jistý předvánoční dárek. Bylo to překvapení, proto se o tom dozvídáte až nyní. Dva dny před Vánoci, bude ve škole Vánoční ples, věřím, že se většina z vás rozhodne na tuto radostnou událost zůstat. S pozdravem Albus Brumbál."
Během čtení mi kluci, už veškerou pozornost věnovat začali. James "nečekaně" vykřikl: "Pozvu Evansovou." Já, Sirius i Peter jsme se zamysleli. Sirius přemýšlel bezpochyby, která holka je nejkrásnější, aby si zasloužila jeho pozornost, Peter naopak, která holka by šla s takovým baculkou a já se zamyslel, jestli chci nějakou holku zvát. Nejsem si jistý, jestli tam mám jít. Sluší se to vůbec? Vím, nikdo kromě Brumbála a mých třech přátel neví, že jsem vlkodlak, ale stejně.
James si mého zamyšlení nejspíše všiml, neboť mě poplácal po rameni a řekl mi, abych to slyšel jen já a kluci: "Náměsíčníku, nevidím jediný důvod, proč bys tam neměl chodit." Sirius se přidal: "Jasně, co se může stát? A navíc zasloužíš si trochu orazit." Červíček přitakával: "ano, ano." Usmál jsem se, kluci mají asi pravdu. "Tak už jenom vymyslet koho pozvu." Sirius se usmál, "takhle se mi líbíš."

Sirius

Na ples se těším. Po krátkém rozhodování, jsem usoudil, že bude nejlepší jít sám, takhle si budu moct zatančit se spoustou dívek a ne se věnovat jedné. Takže s kým si musím zatančit. "Alice, Karol, Virginie… No s Virginií by mohl jít Náměsíčník, stejně mám dojem, že po něm pokukuje.
"Náměsíčníku?" Remus se na mě otočil a výjimečně se nezatvářil ani trochu popuzeně, že jsem ho vyrušil od četby. No stejně mám pocit, že ani pořádně nečetl, spíše přemýšlel, nad otázkou na kterou mu dám odpověď. "co kdybys šel s Virginií, je krásná, dokonce byla mezi prvními v seznamu holek, se kterýma si chci zatančit a mám dojem, že po tobě pokukuje."
Remus se tvářil, že přikývne, nakonec však odpověděl jinak: "Nejsem si jistý, jestli je to nejlepší nápad, jestli se jí skutečně líbím, jen jí ublížím." Remus… Musel jsem mu to vyvrátit, "ublížíš ji tak, nebo tak. Buď ji pozveš a ublížíš jí, nebo ji nepozveš…" James si asi myslel, že to neříkám příliš taktně a tak mě zarazil: "Náměsíčníku, je to jen ples. Nic neuděláš, neublížíš ji, třeba se stanete přáteli. Lepší tančit s krásnou Virginií, které se možná líbíš, než s nějakou ošklivkou, kterou pozveš jen z nutnosti."
Náměsíčník přikývl a já neboť jsem viděl, že se Peter už zase cpal, dodal: "kterou, bude muset pozvat tady Péťa, jestli se nepřestane cpát." Peter se zatvářil provinile a vrátil žabku zpátky do obalu. Nechápu, jak se může tak cpát. No nechápu na něm spoustu věcí, ale je takový hodný, mám ho docela rád. A když měl v sobě pár sklenic ohnivé whisky, dokázal být zábavný.
Jednou nás s Jamesem napadlo, udržovat ho opilého pořád, bohužel však na to brzy přišla profesorka McGonnagalová a pěkně jsme si to odskákali, museli jsme bez použití kouzel vyčistit všechny trofeje v pamětní síni, doufali jsme v něco lepšího třeba výpravu do Zapovězeného lesa, ale profesorka asi tušila, že by nám to udělalo radost. No stejně jsme tam pobývali i tak docela často, Hagrid nás vyháněl každou chvíli, byla to zábava.
"Jamesi?" James jen zamručel, "hm." Věděl jsem však, že mě poslouchá. "Nechceš jít dnes do lesa, už jsme tam dlouho nebyli?" James jako by ožil, "do lesa? No dnes chci pozvat Evansovou a přes den to není taková zábava, ale zítra bychom mohli." Nezbývalo mi než souhlasit, James pozvání oddalovat nehodlal. Nechápu, co na ní vidí. Lily, byla v pohodě, ale bylo tu spousta jiných holek, které mohl mít, jen by kývnul, avšak on již od první třídy mluví o ní.

Bradavice za dob Pobertů (3. kapitola)

26. dubna 2012 v 20:58 | Tonksová |  Kapitolovky
3. kapitola

Narcissa

Jakmile jsem se posadila ke stolu na snídani, uslyšela jsem známí hlas, který opět poslouchal každý, kdo ho slyšet mohl. Ostatně jak jinak, že. Lucius Malfoy. "Luciusi, no tak to tvoje vychloubání stejně nikoho nezajímá." Několik holek se po mně naštvaně podívalo, očividně jim vadilo, že jsem jejich idola přerušila, ale já musela.
To prostě nejde jinak, vždy když pak vidím ten jeho nevinný, překvapený výraz… A navíc, jsme se vsadili, že ten kdo si začne, dostane bod a ten kdo spor vyhraje, dostane dva body, ten z nás který bude mít o Vánocích (původní domluva byla po Vánocích, jenže protože je ples tak oba zůstáváme, přesunuli jsme to na Vánoce) bude muset tomu druhému splnit 2 přání. A mít u Luciuse Malfoy dvě přání, které musí splnit, může být pořádná zábava.
"Ale, ale Blacková. Copak, už ti chyběla moje pozornost, co?" Pár lidí se zasmálo. Já však, nezaváhala: "Ani ne pozornost, jako pár bodů k vítězství." Nezvládla jsem se ovládnout a ušklíbla se, jakmile jsem si všimla kolik holek a i několik kluků zaraženě těkalo pohledem z jednoho na druhého a rádi by dostali vysvětlení. Všimla jsem si, že Lucius vynaložil, většinu svého sebeovládání aby se taky neušklíbl, avšak radost, že by jim něco upřesnil, jim neudělal. "Ale no tak, slečno Narcisso Blacková, nestydíte se takhle motat hlavu svému okolí?"
Teď již nám vysel na rtech skoro každý. "Luciusi, víš přece, že mě baví mnohem víc motat hlavu tobě." Dost lidí vyprsklo smíchy. Pozorovat naše při, bylo nejspíš vskutku zábavné. Lucius se však rozhodl vyhrát: "Ale je smutné, že se ti to nedaří, co? Ačkoliv já si tě mezitím kolem prstu omotal." Lidé se opět hlasitě zasmáli.
Chtěla jsem něco namítnout, ovšem než jsem to stihla, vykřikla Bellatrix: "Narcisso pozor!" Automaticky jsem vytáhla hůlku, avšak jen přede mě neškodně dopadl balíček. Chtěla jsem ho otevřít, nýbrž jsem si všimla dopisu, co byl k balíčku. Otevřela jsem tedy zvědavě dopis. "Ahoj Cisso, doslechly jsme se o plese, tak ti posíláme šaty, jaké si nám popsala, že by sis přála. Řekni Bellatrix ať také napíše jaké šaty, si přeje. Moc se nám po vás stýská. (Ps: zmiň se, ať si o šaty napíše i Andromeda, nemůže nám udělat další ostudu, stačí, že není ve Zmiozelu).
Rychle jsem vše řekla Bellatrix, cestou se zastavila za Andromedou, také jí vše vyřídila a šla jsem na pokoj si šaty prohlédnout. Ostatní je smějí vidět, až na plese.

Lucius

Ve chvíli, kdy Narcissa odešla, mi došlo, že jsem vyhrál. Skvělé. Smím si připsat další dva body. Tak mě napadá, že bych ji mohl pozvat na ples. Nebo Bellatrix. Avšak mám takoví pocit, že Belatrix má v plánu pozvat můj kamarád Rodolphus. A navíc s Cissou je mnohem větší zábava. Také je z čistokrevného a starého rodu, na rozdíl od spousty ostatních dívek. Ano pozvu Narcissu.
Ihned když jsem se zvedl od stolu, se zvedli i Crabbe a Goyle. Vzdychl jsem. "Zůstaňte tu. Chci být sám." Udiveně na sebe pohlédli jako by to museli zpracovat a pak se opět posadili. Nechápu, proč si je vlastně vydržuju, ochranku nepotřebuju. No ačkoliv občas to není na škodu. A když chtějí, dokážou být docela chytří.
Než jsem se dostal z jídelny, přidaly se ke mně Natasha a Claudie. Musím uznat, že bych byl překvapený, kdyby se mi povedlo odejít samotný. Naštěstí mi zobali z ruky. Na ty když jsem promluvil, doslova jsem viděl, jak se jim podlamují kolena. Měl jsem skvělý nápad jak se jich zbavit.
"Holky, od té chvíle co jsem se dozvěděl o tom plese, přemýšlím koho pozvat." Oběma zrůžověly tváře. Potlačil jsem pousmání. "Máte obě partnera?" Obě dvě okamžitě pokývali hlavou, že ne. Ačkoliv já si vzpomínám, jak Claudie přikývla Noxovi. "Natasho promiň myslím, že jsem si již vybral."
Natasha přikývla a najednou zmizela. Dobrá, jde to skvěle, Nox ve společenské místnosti byl. Než si ho Claudie všimla, nenápadně jsem ho zavolal blíž a ji otočil tak, aby na něj neviděla. "Takže jdeš se mnou na ten ples?" Claudie přikývla. Nox se tvářil překvapeně, ne však ublíženě. Já se usmál. "Claudie, já však s tebou nejdu." Claudii poklesla brada, téměř se rozbrečela, a když se otočila, stála naproti Noxovi, který mi ukázal palec nahoru a ústy naznačil dík. To už se skutečně rozbrečela a odešla do pokoje. Nox se umíval, věděl, že najít partnerku nebude mít problém, ale hodlá jít s někým, kdo slovo dodrží.
V tu chvíli jsem si ji všiml. Seděla v křesle u krbu a pozorovala mě. Přišel jsem k ní. "To bylo pěkně hnusný." Hned po mě vyjela. Musel jsem pokývat hlavou, co ty holky občas nenapadne. "Narcisso, slíbila to Noxovi a potom bez zaváhání přikývla mně." Zvedla oči v sloup. "A proč ses jí vůbec ptal?" Pokrčil jsem rameny, "chtěl jsem se jí zbavit, abych byl sám." Probodávala mě naštvaným pohledem, "mohl si to udělat citlivěji."
Přikývl jsem, nepřišel jsem se s ní hádat. "Dobrá, omluvím se jí. Avšak já chtěl být sám z dobrého důvodu." Jedno obočí mírně zvedla nahoru, "a to?" Nezaváhal jsem ani na minutku a hleděl do očí, aniž bych uhnul, "Chtěl jsem se zeptat, jestli bys se mnou nešla na ten ples?" Zarazila se, tohle nejspíš nečekala. Po chvíli odpověděla, nečekaně: "po tom co jsem teď viděla? Pořádně si to rozmyslím." Pak vstala a odešla za Claudií, byla s ní na pokoji.
Já měl, co dělat aby mi neklesla brada. Nečekal jsem nic jiného, než ano. Nakonec jsem se však usmál, přesně tohle je ten tip holky, s kterou se dokážu dobře pobavit, ne ta která mi na vše kývne.

Bradavice za dob Pobertů (2. kapitola)

25. dubna 2012 v 18:35 | Tonksová |  Kapitolovky
2. kapitola

Nyní je většina postav ve čtvrtém, s výjimkou Luciuse, Belatrix, Crabba a Goyla, kteří jsou v pátém ročníku.

James

Zrovna jsem se zamyslel, když na mě Remus promluvil a já si uvědomil, že sedím ve společenské místnosti a nejsem na famfrpálovém hřišti. "Co jsi říkal, Remusi?" Remus zvedl oči od knihy a překvapeně se na mě podíval, "já nic neříkal." Sirius se zasmál, ale já měl pocit, že na mě vážně mluvil. Zrovna jsem se chtěl zase zamyslet, když sem si všiml rudých vlasů, těsně před tím, než se buclatá dáma zavřela.
Rychle jsem vyskočil s křesla a rozběhl se na chodbu. "Hej Evansová!" Lily se zarazila a její kamarádka Alice se zasmála. Pomalu se otočila, vypadalo to, jako by přemýšlela má-li se otočit. "Co je Pottre?" Usmál jsem se pro sebe, zobe mi z ruky. "Dneska ti to sluší." Lily si hlasitě povzdechla. Jistě, doufala, že ji někam pozvu. "A to jsi zpozoroval z pohledu na moje záda?" Alice se opět zahihňala, Lily se otočila a obě odcházely.
Když se otočily, musel jsem si povyskočit radostí. Jo ještě chvíli a bude moje! Ještě, než zmizely z dohledu, napadlo mě, že bych ji dál mohl těšit svoji společností. "Počkej, Evansová. Kam jdete?" Ani se neotočila, asi se bála, že se jí z pohledu na mě podlomí kolena a jen zamumlala, "Na snídani, kam asi?" Usmál jsem se. "Půjdu s vámi." Lily se prudce otočila. "Ne nepůjdeš. Ty totiž Severuse i Narcissu nesnášíš, jsou totiž ze Zmiozelu. A já si s nimi chtěla před snídaní ještě promluvit."
Ona se zase hodlá vybavovat s tím moulou Severusem? Měla pravdu, toho jsem nesnášel. Avšak Narcissa mi nijak nevadila, byla přátelská. A neboť, to byla Zmiozelačka byl tohle obrovský výkon, ačkoliv měla jisté, pro Zmiozel typické aristokratické rysy, nebyla agresivní. Jestli bych měl, někdy s někým ze Zmiozelu vycházet, nejspíš by to byla ona.
Vrátil jsem se za kluky. Sirius se na mě šklebil, Remus si dál nezaujatě četl a Peter na mě vyvaloval prasečí očka. "Tak co?" Zeptal se Peter zvědavě, sotva jsem se posadil. Usmál jsem se, "je ze mě skutečně hotová. Úplně to na ní vidím." Peter neustále přikyvoval, Sirius otevíral pusu, aby si do něj rýpnul, avšak předběhl ho Remus Lupin, který ovšem promluvil na mě. "No já ti nevím, nejsem si jistý, že se dá to, co k tobě cítí nazývat zalíbením." Zasmál jsem se. "Ale Remusi, to že jsi s ní nejlepší z ročníku, ještě neznamená, že rozumíš jejímu srdci." Remus pokrčil rameny a četl si dál.

Lily

"Ten Potter je takový idiot." Alice se pousmála, Narcissa mírně přikývla, ale Severus pouze stáhl rty do úzké čárky. Nesnášel Jamese a bylo to pochopitelný. Kdykoliv ho James potkal, okamžitě začal Severuse otravovat a to k tomu neměl ani důvod. Upřímně mě udivuje, že na Narcissu nikdy nic neřekl, nejspíš to bylo, protože byla moje dobrá kamarádka, ačkoliv to byl Severus taky, jenomže to byl kluk a navíc Narcissa byla pod ochranou Luciuse Malfoye, který se s Jamesem v celku ignoroval.
Potter ten namyšlený parchant, jak ji otravoval život. "Severusi, tak na co čekáš?" Cissa k něčemu Severuse pobízela a ten se jen nervózně díval z Narcissy na mě a zpět. Když Severus dál mlčel, nervózně jsem přešlápla. "O co jde?" Severus stále mezi námi váhavě přeskakoval, až to Narcissa nevydržela a přísně se na něj podívala: "Severusi Snape, jestli to okamžitě neřeknete, povím to sama a to pro tebe bude trapas na celý život." O čem to mluví? Vážně bych to ráda věděla.
Severus se konečně zastavil očima na mě, ale koukal mi na špičky. "Lily?" Nezmohla jsem se na víc než, "ech?" Jemu to, ovšem stačilo. "Šla bys se mnou na Vánoční ples?" Nezvládla jsem se ovládnout, vykulila oči a zeptala se: "CO?" Severus se přikrčil, jako by mu někdo dal pěstí, zamumlal něco ve smyslu, "zapomeň na to." A chtěl odejít. Naštěstí jsem se probrala v čas. "Počkej. Jo půjdu s tebou, moc ráda. Já se jen zarazila, jak víš, že Vánoční ples bude, vždyť nás Brumbál na začátku roku neupozornil?" Slova se opět ujala Narcissa, neboť to vypadalo, že se Severusem to každou chvíli sekne.
"Máme to napsané ve společenské místnosti, už od rána. Brumbál připsal, že to mělo být překvapení, proto žádné upozornění předem, ještě je stejně celkem čas. A vy to tam nemáte?" Tentokrát i za mě musel někdo odpovědět, já byla v šoku, že ples bude, hrozně jsem si přála, aby byl. Když si Alice všimla, že asi budu mlčet ještě dlouho, odpověděla: "no asi to tam máme. Něco na nástěnce bylo, jenomže jsme se chtěly podívat, až po snídani, byl tam Potter, a Lily se s ním vybavovat nechtěla."
"Aha, tak já půjdu." Narcissa nám věnovala poslední úsměv a odešla. Severus ještě chvíli stál, poté jakoby se probral s transu, rozloučil se a také odešel. Když jsme byli s Alicí sami, zavýskla jsem: "Bude ples!" Alice se na mě usmívala, avšak poněkud jízlivě dodala: "A ty na něj jdeš se Snapem." Neubránila jsem se pokušení protočit oči. "Vždyť není tak špatný. Jen to prostě nemá jednoduchý s rodinou, vím, občas dokáže být zlý, ale nemyslí to tak. Narcissa taky není andílek." Alice chtěla asi ještě něco namítnout, já však uslyšela Pottera a jeho bandu tak jsem ji rychle popadla za rukáv a odtáhla, rychle si sednout, mezi skupinku lidí.

Bradavice za dob Pobertů (1. kapitola)

24. dubna 2012 v 19:50 | Tonksová |  Kapitolovky
Předem se omlouvám, za chyby.

Prolog: Tato kapitolovku bude vyprávět příběhy Pobertů, Lily, Narcissy, Luciuse a spoustu dalších v jejich školních letech.

1.kapitola:
Tahle kapitola o ničem moc nebude, pouze pohled Lily Evansové a Narcissy Blackové, když jeli poprvé do Bradavic a poté jisté shrnutí, co se stalo než se dostaneme do další kapitoly.

Lily.
Zvědavě jsem se rozhlížela kolem sebe. Do Bradavic jedu tento rok poprvé a o této škole jsem se doslechla teprve o letních prázdninách, když mi přišel dopis o tom, že jsem čarodějka. Jsem neskutečně zvědavá, všude je plno lidí oblečených v hábitech i v mudlovských šatech, jak jsem pochopila mudlové jsou ti, co neumí kouzlit.
Rodiče jsou neskutečně šťastní a já taky. Jenom nikde nemůžu najít Severuse, slíbil mi, že se tu určitě uvidíme. Možná nechce, aby u toho byli jeho rodiče. Chudák, nechápu, co jeho rodičům na mě vadí, copak tak záleží, že nepocházím z kouzelnické rodiny? Vždyť mi říkal, že ne. Najednou mě z myšlenek probral něčí hlas. Máma, mi říkala, že bych měla již nastoupit. Rychle jsem je objala a dostala se se sestrou Petúnií, do nepříjemného sporu. Ony mi záviděla, ale nepřiznala to. Nazývala mě zrůdou. Raději jsem nastoupila.
V slzách jsem omylem do někoho vrazila. "Omlouvám se." A otřela jsem si slzy. Plavovlasá dívka se na mě sebevědomě usmála. "Jsi v pořádku?" Jen jsem přikývla. Nabídla mi ruku: "já jsem Narcissa, jedu do Bradavic letos poprvé. Předpokládám, že ty taky?" Rychle jsem se vzpamatovala, "Ano jedu. Jsem Lily." Dívka nejspíš chtěl říct ještě něco, avšak někdo ji zavolal, tak rychle vyhrkla: "tak zase někdy." A běžela ke kupé. Já šla najít Severuse.

Narcissa

Zrovna jsem se seznámila s dívkou, jménem Lily, když na mě zavolala moje sestra Bellatrix. Nejspíše se bála, že se opět bavím, se svojí starší sestrou Andromedou, která byla na rozdíl od zbytku rodiny v Mrzimoru, což nikdo nemohl snést, ačkoliv se snažili přemáhat. Neustále si říkali, že mohla skončit v Nebelvíru. Avšak stejně stačilo, těch pár slov a objetí, které jsme prohodily na nástupišti, abych si vysloužila varovné pohledy celé rodiny.
V kupé seděli s Bellatrix tři kluci. Myslím si, že to byli její kamarádi, ona byla nyní ve druhé třídě. Byli jsme od sebe rok, a přesto mám často pocit, že se líp cítím s Andromedou, která byla o šest let starší, tím pádem tento rok byl pro ni v Bradavicích poslední.
Jakmile jsem vstoupila do kupé, kluk, který měl velmi světlé, uhlazené vlasy, se usmál a posunul se, aby mi uvolnil místo vedle okna. Také jsem se usmála. Jakmile jsem se posadila, Bellatrix nás představila. Světlovlasý kluk vedle mě se jmenoval Lucius, kluk s černými vlasy, který vypadal, jako koblížek byl Crabbe. A poslední kluk vedle Luciuse, který byl také celkem oplácaný byl Goyle.
Moc nadšená jsem s této společnosti nebyla. Crabbe i Goyle, (raději se nechali oslovovat příjmením), byli tupouni poslušní udělat vše, co Luciusovi na očích viděli a Lucius byl namyšlený, bohatý synáček, hrdý jedině na svou čistokrevnou rodinu. A Bellatrix se v této společnosti skvěle bavila. Občas jsem něco přikývla, většinu času jsem však přemýšlela nad tím, co asi dělá Andromeda, bylo mi jasné, že ona je obklopená zajímavějšími lidmi. I když i na Bellatrix, byli tito příliš nudní, musím se jí zeptat, co ji na nich tak zaujalo.


Než se znovu vrátíme do Bradavic, uplynulo pár let, Lily se dostala do Nebelvíru, kde se do ní bezhlavě zamiloval jistý James Potter, Lily, ovšem jeho lásku neopětuje, připadá jí jako namyšlený a příliš sebevědomí trouba. Severus Snape, se s Lily dál přátelí, ovšem s Jamesem se nesnášejí. Lily se též, spřátelila s Narcissou z čehož ovšem není nadšená její sestra Bellatrix, která jí neustále předhazuje, že je Lily z Nebelvíru, ačkoli sama má v Nebelvíru svého favorita, Jamesova nejlepšího kamaráda Siriuse Blacka. Sirius o její lásce nemá tušení, střídá holky jako ponožky a navíc se snaží stát zvěromágem, aby mohl doprovázet přítele Remuse Lupina, který je vlkodlak. Zvěromágem se také pokouší stát kluk z Nebelvíru, který leze za Jamesem, Siriusem a Remusem jako ocásek, Peter Pettigrew. Lucius Malfoy se mezitím stal zmiozelskou hvězdou. Dál se přátelí s Belatrix, Crabbem a Goylem i s Narcissou, se kterou ovšem mají přátelství založené především na tom, že nevynechají jedinou možnost do sebe rýpnout.

Štěstí

23. dubna 2012 v 19:24 | Tonksová |  Jednorázovky
Omlouvám se, za případné chyby.

Seděla u okna a koukala ven a přemýšlela. Měla velmi špatný pocit, měl už se vrátit. Doufala, že bude v pořádku, chtěla mu oznámit tu skvělou novinu, věděla, že bude mít radost. Míval poslední dobou radost jen zřídka kdy.
Pán zla každý den, alespoň jednoho zabil. Jenom tak z rozmaru. Naštěstí on byl pro něj důležitý, proto se o něj příliš nebála. Ale přesto byla nervózní, obvykle nemíval zpoždění. Napadlo ji, jestli se něco nezkomplikovalo. Doufala, že ne.
Konečně se objevil. "Luciusi!" Vykřikla. Rána, když se přemístil, ji donutila okamžitě se otočit. Rozběhla se k němu, aby ho objala, on však překřížil ruce na hrudi a pokýval hlavou. "Ne!" vydral se jí z hrdla srdceryvný výkřik plný strachu. Když vstřebala počáteční šok, zeptala se: "Co se stalo?"
V očích smrtijeda, bylo i skrze masku vidět, že jeho oči jsou plné bolesti. "Je mi líto, Pán zla nechtěl, abych sem šel, já si ale myslím, že byste to měla vědět." Mlčky přikývla. Smrtijed ji chvíli pozoroval a čekal, jestli promluví. Když nepromluvila, pokračoval: "Lucius zmizel, při boji s jedním s bystrozorů, které jsme potkali. Přemístili se. Hledali jsme je, Pán zla se snažil zjistit od zvědů z ministerstva, jestli se bystrozor vrátil, neboť Lucius se nevrátil zpět k nám."
Jakmile viděla, že domluvil, sotva znatelně přikývla. Tohoto se vždy obávala. A zrovna dnes, kdy se rozhodla, že mu poví tu úžasnou novinku, se to stalo. Nyní, již mu to říct nemůže. Narcissa musela vynaložit veškeré své úsilí, aby to vydržela a nerozbrečela se, chvíli jí to sice trvalo, avšak nakonec to přece jenom dokázala a její obličej se změnil v neprostupnou masku.
Smrtijed se na ni díval zaraženě, on nečekal, že se zvládne ovládnout. "Narcisso, jsi v pořádku?" Narcissa se ironicky, slabě zasmála. Ačkoli jí maska z tváře nezmizela, když odpovídala, hlas se jí chvěl. "Jak bych mohla? Kdyby se to stalo…" Hlas se jí zlomil, chvíli se přemáhala, než pokračovala, "Stalo o pár dní dřív., můj život by ztratil smysl." Chtěla pokračovat dál, jenže si uvědomila, že nemůže věřit, každému smrtijedovi, který neuposlechne pána zla, aby jí řekl, že její manžel je nezvěstný. Spousta z nich o ni stála, jak by také ne, byla čistokrevná, krásná a měla úroveň. "Kdo jsi?" Přísně si smrtijeda prohlížela.
Smrtijed na chvíli zaváhal, nakonec však masku sundal. "Jsem Severus Snape, blízký přítel tvého manžela, tvůj známí ze školy." Narcissa musela chvíli přemýšlet, poté si vzpomněla. A vzpomněla si především na větu, co jí jednoho dne Lucius řekl, krátce poté, co se stal smrtijedem, "Kdyby se něco stalo Severusovi můžeš věřit."
Chvíli zaváhala, nakonec se však rozhodla. Jediným krokem překonala vzdálenost, která je dělila a padla, do jeho již otevřené náruče. "Severusi. Hodlám žít dál, v případě, že je skutečně…" Zarazila se a toto slovo jen zašeptala, "mrtvý, jen z jednoho důvodu. Nosím jeho dítě a on o tom ani neví, dnes jsem mu to chtěl říct" povzdechla.
Severus jí bez zaváhání odpověděl: "Udělám, co budu moct, abych ho našel. Jestli budeš, cokoliv potřebovat, dej vědět." Poté se od Narcissy vzdálil a přenesl se.
Dny se měnily v týdny, týdny v měsíce. Severus se za Narcissou občas zastavil, aby ji zkontroloval, chvíli si s ní popovídal, ale poté zase zmizel. Bolest Narcissy se nezmenšovala, spíše naopak, každý den byl pro ni horší a horší. Jen dítě v jejím lůně jí dávalo sílu dál žít.
Po sedmi měsících, od zmizení Luciuse jí nastaly první kontrakce, poslala proto sovu pro rodinou léčitelku. S léčitelkou proběhl porod bez větších komplikací. Narodil se jí krásný chlapeček, kterého pojmenovala Draco. Další den, ji navštívili matka s otcem a poblahopřáli jí. Nějakou dobu s ní strávili a zastavila se i spousta dalších lidí, aby jí poblahopřáli. Mezi nimi byl Severus, její sestra Bellatrix, Luciusovi rodiče. Všem jim otce připomínal. Měl na hlavičce chumel světlých vlásků, velké šedé oči, a bledou pokožku. Během chvíle si malý každého omotal kolem prstu, další věc, kterou měli s otcem podobnou. Ačkoliv nyní nebyla Narcissa již tak osamělá, Lucius jí stejně hrozně scházel. Malý syn, byl jediný, kdo ji držel při životě.
Když měl Draco dva týdny a zrovna usnul v kolébce, přenesl se do místnosti nějaký smrtijed. Rychle vyskočila z křesla a postavila se před kolébku. "Ciss?" Jakmile ji smrtijed oslovil takhle, okamžitě vytáhla hůlku, oči přivřela do tenké štěrbiny a celým tělem jí projel ostrý záchvěv především hněvu, ale i bolesti. Zamířila na smrtijeda hůlkou: "Jak se jenom opovažuješ! Kdo si myslíš, že jsi?! Už nikdy víc, se neodvažuj mi říkat Ciss, nebo za to zaplatíš životem, i kdyby si byl sám Lord Voldemort, Ciss mi směl říkat, jenom Lucius!"
Smrtijed vypadal, že chce něco říct, nakonec si to však rozmyslel a pouze si strhl masku. Narcissa upustila hůlku, rozběhla se a sevřela smrtijeda v náruči, který ji objetí opětoval. Po tváři jí stekla slza. "Luciusi." Zašeptala pouze a dál ho objímala. "Kde jsi byl?" Řekla po chvíli, která jí připadala jako sen.
Lucius ji krátce vypověděl, co se stalo: "bystrozor nás přenesl, na místo odkud se již nedalo přenést zpět. Nakonec jsem ho porazil, ale byl jsem na ostrově a dostat jsem se odtamtud nemohl. Téměř, žádná kouzla nefungovala, myslel jsem si, že tam umřu. Obcházel jsem, celý ostrov, který se táhl několik kilometrů na dálku i na šířku. A po velmi dlouhé době, kdy už jsem se vzdal veškeré naděje, jsem objevil v písku stopy. Následoval jsem je, až na jedno místo, kde prostě zmizeli. Zkusil jsem se přenést. A vyšlo to. Nejspíše to bylo však jediné místo na celém ostrově."
Chvíli se odmlčel, než pokračoval: "Chtěl jsem jít samozřejmě hned za tebou, ovšem věděl jsem, že ti to nemůžu udělat. Kdyby se Pán zla, rozhodl, mě zabít, nemohl jsem se ti tu ukázat a hned tě zase opustit. Pán zla byl "milý" a tak jsem si odnesl pouze tuto památku." Lucius ukázal prstem na krvavou, hlubokou řeznou ránu, která se mu táhla přes obočí.
Narcissa si všimla jeho zranění až nyní, zalapala po dechu. Rána byla děsivá, věděla však, že Pán zla, by nenechal jizvu, kterou by dokázala vyléčit, tak jenom povzdechla, ovšem jediné co ji zajímalo, bylo, že Lucius je zpět a je živý.
Najednou se Ozval z postýlky dětský křik. Lucius se tázavě podíval na Narcissu, která se šťastně usmívala a přikývla. Lucius se zasmál, zatočil s ní ve vzduchu, a když ji položil, rozběhl se k postýlce a zvedl synka do náručí. "Jak se jmenuje?" Narcisse se úsměv ještě roztáhl, Luciusovi to se synem hrozně slušelo. "Draco." Lucius přikývl, "to je nádherné jméno. A on je tak, krásný. Děkuju." Narcissa byla skutečně šťastná, konečně rodina, jakou si vždycky přála.

Jak se dali Lucius a Cissa dohromady

22. dubna 2012 v 20:17 | Tonksová |  Jednorázovky
Omlouvám se za případné chyby.

"Narcisso." Zavolal jsem na blonďatou dívku, která stála pár metrů přede mnou a o něčem diskutovala se svojí sestrou Bellatrix. Narcissa se otočila zády od Bellatrix a s úsměvem mě pozdravila "ahoj, Luciusi." Bellatrix mě pozdravila lehkým přikývnutím, usmála se a zmizela někam do hradu, nejspíš šla do společenské místnosti.
"Jak se vede? Můžu s tebou na chvíli mluvit?" Odpověděla jen velice zdráhavě. "Docela dobře, ale promiň Luciusi s Bellatrix zrovna řešíme něco důležitého, že Bellatrix?" Musel jsem se zasmát, jejímu výrazu, když se otočila a zjistila, že sestra tam nestojí. "Asi to tak akutní nebude." Propíchla mě naštvaným pohledem, ale přikývla. Po chvíli ticha se zeptala: "takže, co jsi mi chtěl?"
Zaraženě jsem se na ni podíval. "ale Ciss, já ti nic nechtěl." V jejích očích nyní zářil divoký plamen, ale pobavení a také radosti, nejspíš myslela, že vyhraje: "Luciusi, obyčejně lžeš skvěle, ale ještě před minutkou si říkal, že se mnou potřebuješ mluvit, mám pocit, že jsi mi něco chtěl." Tentokrát jsem se ovládl a nezasmál, avšak tyhle dohady mě vždycky bavili, neboť vždy vyhraju. "Ale, já ti vážně nic nechtěl, chtěl jsem se pouze zeptat, jestli už j to s Andromedou lepší?" V podstatě jsem fakt nic nechtěl, alespoň ne tak jak myslela, žádnou laskavost nebo tak.
Úsměv jí nezmizel, ovšem v očích se na chvíli objevil záblesk bolesti, který rychle zmizel. Musím říct, že jsem ji v tomto obdivoval, dokázala se skutečně skvěle ovládat, ačkoliv šlo o sestru, se kterou mívala dokonalý vztah. Plaše se rozhlédla po chodbě a zamířila mlčky na pozemky. Následoval jsem ji.
Jakmile jsme byli u jezera, posadila se a opřela se o kmen rozeklaného stromu. Posadil jsem se naproti a čekal. Po jisté době, kdy se asi po páté ujistila, že nás nikdo neslyší, začala šeptat, avšak hlas měla pevný, ani se jí nezatřásl.
"Andromeda, je s tím mudlou zasnoubená. Máma ji vyhodila z domu, tetička ji vyškrtla ze závěti, Belatrix dělá, že nikdy neexistovala. Všichni ji buď nesnáší anebo dělají, že neexistuje. No vlastně, obojí." Potichu jsem si povzdechl, bylo to pro ni těžké, to ona měla k Andromedě nejblíž. "A co ty?" Znovu se nervózně rozhlédla po okolí. "Jsem s Andromedou v kontaktu, avšak samozřejmě v tajnosti. Stýská se jí po mě a upřímně, mě po ní taky, ale já se k rodině zády obrátit nemůžu. Ona již měla po škole, a měla zázemí. Sice mi nabídla, že bych mohla bydlet u ní, jenomže já mám rodinu ráda. Andromeda psala, že to chápe, že jí celá rodina chybí, avšak když se k ní otočili zády…"
Narcissa, vždy měla všechny ráda a snažila se chovat přátelsky. Ale rodina pro ni byla vším, raději se proto tvářila povýšeně. A tento rok, se hroutilo vše. Od té doby, co Andromeda odešla, musela ona i Bellatrix jasně dávat najevo na čí jsou straně. Pro Bellatrix to problém nebyl, již od mala byla hrdá na čistokrevný původ a vznešený rod, ostatně stejně jako já. Ale Cissa ne, ta byla přátelská všem pomáhala, ovšem od doby co Andromeda odešla Bellatrix ji pořádně hlídala, aby se chovala jak má.
Pamatuji si zcela přesně, kdy jsem přišel na to, že to pro ni není tak jednoduché, jak se tváří, bylo to na začátku tohoto roku. Byl už večer, šel jsem se do prefektské koupelny okoupat, ovšem když jsem tam přišel, byl tam někdo, koho jsem rozhodně nečekal. "Okamžitě vypadni, Uršulo." Uršula zavzlykala: "Nikde mě nechtějí, odevšad mě vyhazují. Ale ne, já už neodejdu, alespoň dokud nebude pryč z mé koupelny. Vzdychl jsem. "Kdo je v té koupelně." Uršula odpověděla jen: "někdo ze zmiozelu." A poté se začala smát. Znovu jsem vzdychl, jakožto primus, neboť bylo, už po večerce, musel jsem se o to postarat.
Šel jsem tam s tím, že ať je tam kdokoliv, pořádně ho sjedu, i kdyby to byl můj nejlepší kamarád Snape. Jakmile jsem vešel, zaslechl jsem pláč. Vytušil jsem, že je to Bellatrix. Můj hněv zmizel, byla moje kamarádka, chtěl jsem jí pomoct. Nejdříve mě napadlo, jestli se třeba nerozešli s Rodolphusem. Chtěl jsem raději zase odejít, jenže jsem si všiml, blond vlasů. Tohle to snad ne. Už jsem vážně chtěl odejít, s Narcissou jsme se nikdy nějak nebavili, nebyl jsem nejlepší člověk, kdo by ji utěšil. Otáčel jsem se, že půjdu pro Bellatrix, ovšem ona si mě všimla. "Ne, prosím, nechoď pro nikoho." Upřela na mě oči plné slz. Nejspíš tušila, kam chci jít. Když se na mě tak prosebně zadívala, přikývl jsem.
Váhavě jsem se posadil vedle ní. Našel jsem v kapse čistý kapesník, podal jí ho a objal jsem ji. "co se děje?" dlouho mlčela, chápal jsem, že se chce uklidnit a nechtěl jsem, na ni tlačil, avšak nechtěla abych šel pro její sestru a to bylo divné. Po nějaké chvíli se trochu uklidnila. "Můžu ti věřit?" Měl jsem, co dělat abych potlačil, ironické ušklíbnutí, jsem Malfoy, dlouho se nikdo na tohle nezeptal, prostě moje příjmení mluví za vše, na co se ještě ptát. Ona odpověď, ale chtěla, tak jsem přikývl.
Řekla mi vše, co se stalo. Od toho jak moc jí Andromeda chyběla (o zradě se samozřejmě náš, rod již dozvěděl, byli jsme s Blackovými dlouho přátelé) a také mi pověděla, co vše se změnilo, například, že musí dokazovat věrnost. A pak mi pověděla, co se tedy stalo, že tam pláče.
Toho dne na popud Bellatrix, se vysmívala jedné prvňačce, která byla mnohem starší šesťačkou tak zastrašena, že se rozbrečela. Narcissa chtěla odejít, ale Bellatrix se teprve začala vyžívat a převzala to, co Narcissa začala. Prvačka byla za chvíli, tak vystrašená a zmatená, že se zhroutila. Když se to stalo, Bellatrix vytáhla hůlku, aby vyzkoušela jistou kletbu cruciatus, kterou se nedávno naučila na sově, jenže ji ještě nezkoušela na člověku. Bellatrix vyřkla: "crucio." Dívka sebou začala, po podlaze házet a tekly jí slzy. Narcissa ji, ihned strhla ruku stranou. Když na ni Bellatrix vrhla zlostný pohled, Narcissa jen zakývala hlavou a řekla Bellatrix: "Běž pryč, nechej mě, abych si taky pohrála."
Bellatrix se zasmála. "Tohle je moje sestřička. Ale proč, se nemůžu dívat?" Narcissa bez zaváhání odpověděla. "Chci si to první vyzkoušet sama. Říkala jsi mi, že se to poprvé, lépe učí beze svědků." Bellatrix se znovu zasmála a odešla.
Když byla pryč z místnosti, Narcissa přiběhla k prvňačce a zašeptala jí, ať křičí. Prvňačka, se okamžitě rozkřičela. Po jisté chvíli, jí Narcissa dala ruku na pusu, aby se prvňačka uklidnila. Malá holčička ji pozorovala, vyděšenýma, vytřeštěnýma očima. "avšak Narcissa ji okamžitě vzala do náruče a začala ji uklidňovat. "Omlouvám se, kdybych tohle nedělala, ztratila bych celou rodinu." Jakmile byla dívenka úplně klidná, Narcissa ji odnesla na ošetřovnu, pro povzbuzovací lék a utekla.
Od té doby se schovávala v této koupelně. Když dovykládala, ustrašeně se na mě podívala, jako by si právě teď uvědomila, komu to řekla a že už mohla rovnou na kráčet domů a zakřičet: "ahoj tati, ahoj mami. Víte mudlové jsou to nejlepší." Prostě sebevražda.
Znovu se tentokrát nerozbrečela, naopak jí ztvrdli rysy a vytvořili nepřístupnou masku, za kterou však bylo jistě plno bolesti a strachu. Vstala a chtěla odejít. Já byl však rozhodnut, vstal jsem také a stoupl si před ni. "Řekl jsem, že mi můžeš věřit, platí to." Ztuhla na místě. "Vážně, i teď?" Jen jsem přikývnul. "Děkuji." A utekla, nejspíš do zmiozelské společenské místnosti. Od té doby již jsem jí nikdy neviděl plakat, ačkoliv mi věřila nejvíc, skutečně se skvěle ovládala.
"Nad čím přemýšlíš?" Uvědomil jsem si, že jsem u jezera. "Nad dnem, kdy jsme se stali přátelé." Zasmála se. "Stejně, pořád nechápu, co tě k tomu vedlo?" Já jsem pokrčil rameny, sám jsem nevěděl. Ačkoliv jsme byli s Bellatrix dobří přátelé, nikdy jsem ani nepomyslel na to, že bych mohl Cissu zradit. Bellatrix si ani ničeho nevšimla, no nemohla. Jejich sesterský vztah se nezměnil, Bellatrix byla jako sestra i přítelkyně skvělý člověk a Cissa ji měla stejně ráda.
Ještě jsme si chvíli povídali a poté šli každý svou cestou. Ona najít Bellatrix a já do naší společenské místnosti. Další týden jsem se s Narcissou moc nevídal, ale po týdnu jsem si všiml, no Snape si všiml, že se na mě u večeře po očku dívá. Už dlouho jsem ji neprovokoval, ani jsem si neuvědomil, jak mi to chybí.
"Ale Narcisso, copak, copak zahleděla ses do mojí tváře?" Odfrkla si. "Kdepak, to si raději prohlížím svoji tvář." Několik lidí se zasmálo. Nehodlal jsem si nechat jenom tak vzdát a tak jsem jí dál oponoval. "Ale Ciss, očividně sis ale právě teď všimla, že moje tvář je mnohem zajímavější, proto sis mě tak zamilovaně prohlížela." Už nás poslouchala snad půlka stolu a všichni se začali opět smát. Probodla mě pohledem: "Luciusi Malfoy, uvědomte si, že Ciss mi smí říkat, jen má sestra!"
V duchu jsem se usmál a já taky, když u toho nikdo není. Najednou jsem se úplně zasekl. Já taky. Všichni se na mě zvědavě koukali a čekali, jak zareaguju, já ovšem položil na talíř kousek topinky a rozběhl jsem se do ložnice, cestou mě ještě provázeli zaražené pohledy, stávalo se skutečně zřídka kdy, abych nevyhrál slovní přestřelku. Vlastně ne, tohle se nestalo nikdy.
V ložnici jsem se položil na postel a přemýšlel. Říkám jí Ciss. No vlastně jsem jí tak, řekl asi před týdnem poprvé, ale stejně, to mi to nedošlo? A věděla, že mi to nyní dojde, nebo to nechtěla? Odpověď přišla sama. Snape zrovna přišel do naší ložnice spolu s Bellatrix. Oba byli docela pobledlí. Rychle jsem se posadil. "Co se děje?"
Odpověděla Bellatrix. "Jakmile si utekl, mimochodem, co tě to popadlo?" Otevřel jsem pusu, abych jí odpověděl, něco ve smyslu, že mi bylo blbě, Snape však pokýval hlavou, abych mlčel a Belatrix pokračovala. "No všichni u stolu docela koukali, a Narcisse gratulovali, jako jedna z mála ti stačila slovně oponovat, avšak, tohle bylo snad poprvé, co tě někdo porazil. No každopádně se usmívala, ačkoliv taky nechápala, co tě to popadlo a najednou jako by do ní uhodil blesk. Úsměv jí zmizel z tváře, rychle cosi zabreptala a utekla, než jsem zjistila, že vstala."
Já to hned pochopil, skutečně to Cissa nechtěla říct nahlas. Nechtěla, abych to pochopil. Otočil jsem se tedy na Bellatrix. "Víš kde je?" Překvapilo mě, že odpověděla, že ví. "Je v ložnici." Chtěl jsem za ní jít, poté mi však došlo, že by mě schody nepustili, docela nefér když Belatrix se u nás na pokoji může stavit, ale já u nich ne.
"Zavolala bys mi ji?" Chtěla asi něco namítnout, nebo vysvětlit, já však jen pokýval hlavou a ona mlčky přikývla. Čekal jsem ve společenské místnosti, jenomže když se Bellatrix vrátila, byla sama. "Mám ti říct, že spí. Očividně ji něco příliš rozrušilo a nechce teď mluvit s nikým. A ty samozřejmě víš, jenom to, že spí", mrkla na mě. Musel jsem se zasmát.
Celé následující dva týdny se mi Narcissa vyhýbala. Kdykoliv jsem se objevil, ve stejné místnosti, hned si vzpomněla, kde co zapomněla, za kým musí jít a tak.
Po dvou týdnech jsem toho měl, již skutečně dost. Zrovna šla po chodbě s Bellatrix. Dohnal jsem je, pozdravil a Narcissa si nečekaně, opět vzpomněla, kam musí jít. Podíval jsem se rychle, prosebně na Bellatrix, věděla sice jen to, že si chci s Narcissou promluvit, jenomže myslím, že tušila směr, jakým to jde. Chytila ji pevně za ruku, slyšel jsem jak Cissa potichu vyjekla. Bellatrix se jí spěšně omluvila, ale nepustila ji, jen se na ni mírně zamračila: "myslím, že Lucius ti něco chtěl." Na to se rychle otočila, odešla a nechala nás o samotě, pokud se dá říkat samota, přeplněné chodbě.
"Mohli bychom se sejít v sobotu v pět u jezera?" Dívala se mlčky do země, pak ovšem pokývala hlavou, "promiň, jdu odpoledne s Bellatrix, Rodolphusem a Noxem do Prasinek." Jako bych zkameněl. "Aha. Tak ahoj." Rychle jsem ze sebe vykoktal a rozběhl se pryč. Opět milné předpoklady, asi si uvědomila, že jsem to blbě pochopil a měla výčitky svědomí, proto se mi vyhýbala. Ona chodí, nebo nejpozději během pěti dnů, po sobotě bude chodit s Noxem. Nyní jsem se vyhýbal i já jí, bylo to vzájemné.
Ve čtvrtek večer, na okno ložnice zaťukala sova. Pustil jsem ji dál a zjistil jsem, že přinesla dopis mně. V dopisu stálo úhledným písmem: Chceš si o tom všem promluvit? Napiš kdy a kde, N. Blacková. Přemýšlel jsem. O čem chce mluvit. Že ji mrzí, že jsem si dělal naděje, že mi to nemohla vysvětlit dřív? Ne, raději to ani nechci vědět. Odpověděl jsem hned: "Ne, není o čem mluvit. Vše chápu a nezajímá mě to." A poslal sovu její majitelce. Odpověď přišla za chvíli, ani jsem to nechtěl číst, na co. Nakonec jsem dopis přece jenom otevřel. "Chápu, omlouvám se." Poslal jsem jí sovu, již bez odpovědi.
Musel jsem se pro sebe ušklíbnout, tak ona se omlouvá? Já jsem myslel, že mi věří, že by třeba mohla cítit to samé, že s důvěrou a přátelstvím, přišlo postupem času něco víc. Ale ne jenom jsem si to namlouval. Proč to tak bylo.
Čtvrtek se přeměnil v pátek, pátek v sobotu. A já nic nedělal, jen přemýšlel nad ní. Nad jejími krásnými blonďatými vlasy, šedomodrýma očima, nádherným úsměvem. Nedokázal jsem na ni nemyslet a tak jsem se raději potulovat po pozemcích. Jakmile bylo pět, věděl jsem již jistě, že už budou v Prasinkách a tak jsem se vrátil do sklepení, do naší společenské místnosti. Cestou jsem nikoho nepotkal, do Prasinek, šla opět téměř celá škola.
Byl jsem rád, mohl jsem si sednout ke krbu, přemýšlet a s nikým se nevybavovat. Posadil jsem se a pozoroval plameny, když jsem si všiml, že na druhém křesle taky někdo sedí. Rozbušilo se mi srdce. Pomalu a nervózně, (já a nervózně, taky mě to školovalo) jsem zvedal oči od černých bot. Tenké nožky, černé silonky je to dívka, doufám, že ne ta… Najednou jsem se v duchu usmál, vždyť ona je někde z Noxem, v tu chvíli mě bodlo u srdce.
Bez zaváhání a sebemenšího vzruchu jsem již zvedl oči. A ona tam seděla. Vážně to byla ona. Pozorovala mě prázdným výrazem, a když se naše oči střetly, tak ačkoliv jsem chtěl, nedokázal jsem vstát a odejít.
Její oči se zalily slzami. Ona brečela. Nechápal jsem to. Nebrečívala často, jen když jí něco obzvlášť ublížilo a to brečela jen jednou. Jednou od té doby, co byla na škole, mluvili jsme o tom. Jednou jedinkrát, zrovna když jsem ji potkal.
Vypadala, že to chce přemoci, než to dokázala, uběhla nějaká chvilka. Ticho přerušila ona. "Promiň. Vím, že jsi psal, že to nechceš řešit, ale já to nedokážu. Řekni mi to napřímo, dám ti už celý život pokoj, jen se mi podívej do očí a řekni, že mě nemiluješ. Prosím, já to jinak nedokážu."
Znovu, vše zapadlo do sebe. Opět. Ona se skutečně bála odmítnutí. Nox byla další výmluva. A dopis pochopil jsem to blbě.
Podíval jsem se na ni a její oči, vypadali jako by se opět měli každou chvíli zalít slzami. "Ciss." Při tom oslovení sebou trhla, jako bych ji uhodil, ale nic neřekla. "Ciss. Já to vše špatně pochopil. Narcisso Blacková, já tě miluju." Najednou jako by se zatočil svět. Její obličej se změnil. Objevil se na něm ten nejkrásnější úsměv. Objal jsem ji, ona mě. Bylo to nádherný. V tuto chvíli jsem věděl, že ji miluji a již nikdy ji neopustím. Políbil jsem ji. Bylo to nádherný a najednou jsem uslyšel výkřik. "Narcisso Blacková, spíš Malfoyová, já ti to celou dobu říkala." Ve dveřích stála rozesmátá Bellatrix.
Vše bylo krásné a náš vztah s Ciss se prohluboval. Obě rodiny byli rády, no jo čistá krev, jenomže Ciss a já jsme na to už kašlali. Tohle nás nezajímalo, zajímala nás vzájemná láska. Narodil se nám krásný syn, Draco. Ale bohužel, to nemohlo trvat věčně. Lord Voldemort. Donutil mě spolupracovat, kdybych odmítl, Ciss by za to zaplatila životem, nemohl jsem ji ohrozit. Po druhé, když znovu vstal, to bylo ještě horší, měli jsme syna Draca. Naštěstí se Snape ukázal jako skutečný přítel a zavázal se za Draca neporušitelným slibem, jenom díky němu Draco žije. A Draco se taky ukázal jako hrdina. Celé ty roky jsme mu lhaly, aby pro něj bylo snazší žít a bojovat, za čistou krev, jinak by ho Voldemord zabil. Ale nakonec, když mu Harry zachránil život, přece jen odmítl bojovat. Našli jsme ho, naštěstí byl živý, vše nám vypověděl a taky oznámil, že on již nechce bojovat, pro čistou krev, prý se mu to nezdá správné. Tehdy jsme na něj byli skutečně hrdí. Vše jsme mu řekli, ale jen mu. V kouzelnickém světě, jsme sice ztratili úctu, ale ne jeden druhého a to bylo důležitější, než úcta. Cissa také obnovila vztah s Andromedou, které též vše řekla a občas k nám jezdila s malým Tedem na návštěvu, to je taky pěkné kvítko. Cissu i mě držela při životě ve válce celou dobu láska a když bylo po válce, najednou jsme si byli ještě blíž a to se zdálo, že to nejde. I Dracovi jsme se mnohem víc přiblížili, vždy jsme měli dobrý vztah, ale nyní bez hraní na čistou krev jsme byli skutečně rodina. Ačkoliv přece jenom ve mně i v Dracovi pořád zůstalo, že kdybychom si museli vybrat, raději čistá krev, ale rozhodně jsme do toho na rozdíl od Pána zla, ostatní tlačit nechtěli, ať si každý vybere, co si myslí, že je vhodné.